Jmenuji se Lucie a žiji v malém bytě v pražských Vršovicích se svým mužem a tříletou dcerkou. Moje rodina mě neustále žádá o věci, které už nepotřebuji, ale často jde o předměty, které bych si ráda nechala pro sebe nebo pro dceru. Cítím se rozpolcená mezi touhou pomoci a potřebou chránit své vlastní hranice.
Jmenuji se Lucie a ocitla jsem se v pasti mezi svým manželem Petrem a mojí matkou Janou. Staré křivdy a neodpuštěné chyby roztrhaly naši rodinu na kusy, zatímco já jsem se snažila najít cestu ke smíření. Můj příběh je o bolesti, vině, ale i naději, že láska může překonat i ty nejhlubší rány.
Celý týden jsem se těšila na klidný víkend, ale jeden telefon od tchyně mi obrátil život naruby. Musela jsem čelit svým vlastním hranicím a otázce, kdo vlastně rozhoduje o mém domově. Tahle zkušenost mě donutila přemýšlet, jestli je možné být šťastná, když někdo jiný tahá za nitky.
Jmenuji se Lucie a od svatby s Petrem se můj život změnil v každodenní boj o uznání v jeho rodině. Moje tchyně mě neustále kritizuje, že nejsem dost dobrá hospodyně, i když se snažím ze všech sil. Tento příběh je o tom, jaké to je cítit se cizí ve vlastním domově a kde leží hranice mezi pomocí a vměšováním do rodiny.
Všechno začalo, když jsem jednoho deštivého rána našla v poštovní schránce dopis od maminky, která mě před lety opustila. Musela jsem se postavit nejen jejímu zoufalému prosbě o pomoc, ale i dávným bolestem a rodinným tajemstvím, která jsme léta zametali pod koberec. Tahle cesta mě naučila, co znamená odpustit – nejen druhým, ale hlavně sobě.
Tchyně měla zůstat jen dva týdny po operaci, ale její pobyt se změnil v noční můru. Každý den se snažila ovládnout můj domov a vztah s manželem. Nakonec jsem musela bojovat nejen o svůj klid, ale i o vlastní manželství.
Jmenuji se Jana a můj syn Tomáš na mě křičí, protože si myslí, že mě podvádí muž, kterému věřím. Jsem rozpolcená mezi láskou k synovi a touhou věřit v dobro v lidech. Tato zpověď je mým voláním po pochopení a podpoře, protože už nevím, jak dál.
Jmenuji se Linda a můj domov se po svatbě mého syna změnil v místo, kde už nejsem vítaná. Každý den čelím výčitkám své snachy Terezy a bojuji s pocitem, že ztrácím nejen svůj domov, ale i sebe samu. Přemýšlím, jak moc se má člověk obětovat pro rodinu, než přijde o vlastní důstojnost.
Jedna otázka, kterou jsem položila své tchyni, změnila celý můj život. Můj příběh je o tom, jak se důvěra v rodině může rozpadnout během jediné chvíle a jak těžké je ji znovu vybudovat. Vyprávím o konfliktu mezi mnou a tchyní, o bolesti, kterou to přineslo, a o tom, zda lze někdy znovu věřit.
Jmenuji se Petra a už několik měsíců se snažím vyrovnat s tím, jak můj tchán narušuje náš domov. Každý den k nám chodí bez ohlášení, vybírá lednici a já se cítím čím dál víc bezmocná. Miluji rodinu, ale začínám pochybovat, jestli je možné nastavit hranice, aniž bych někoho zranila.
Jmenuji se Tomáš a s manželkou Lenkou jsme přijali pozvání mých rodičů, abychom se na čas nastěhovali k nim do bytu v Brně. Místo očekávané podpory jsme však čelili nečekaným finančním požadavkům, které otřásly nejen naším vztahem, ale i důvěrou v rodinu. Příběh o tom, jak snadno se může domov změnit v bitevní pole a jak těžké je najít odvahu postavit se vlastní krvi.
V den manželových narozenin jsem se rozhodla změnit zaběhlé rodinné tradice a uspořádat oslavu po svém. Místo radosti ale přišel konflikt, který otřásl základy našeho manželství i mého vztahu s tchyní. Tahle zkušenost mě donutila přemýšlet, kde je moje místo a kdy už je čas říct dost.
