Jmenuji se Petr a myslel jsem si, že na otcovství jsem připravený, ale příchod mého syna Filipa mi obrátil život naruby. Bojoval jsem s vlastními strachy, tlakem rodiny a nevyřčenými očekáváními, zatímco můj vztah s Ivanou, matkou mého dítěte, procházel největší krizí. Toto je můj pokus pochopit, kde jsem selhal a co dnes znamená být otcem v Česku.
Jsem Jana a nikdy jsem si nemyslela, že budu stát v kuchyni cizího bytu, zatímco za dveřmi pláče dítě, které mi říká „teto“ místo „mami“. Můj příběh je o tom, jak jsem se snažila najít své místo v nové rodině, kde láska nestačí a kde víra v Boha byla často jedinou oporou. Sdílím své pochybnosti, slzy i malé vítězství na cestě k tomu, abych se stala skutečnou součástí života dvou dětí, které jsem si neporodila, ale přesto je miluji.
Jmenuji se Petra a vždycky jsem toužila po velké rodině. Po narození naší třetí dcery se však všechno změnilo – manželství s Ivanem začalo praskat ve švech, finance nás dusily a já jsem se ocitla v pasti mezi mateřskou láskou a rozpadajícím se vztahem. Příběh o tom, jak se sny mohou proměnit v noční můru a jak těžké je najít sílu bojovat dál.
Jednoho večera mi u dveří zazvonila uplakaná tchyně a oznámila mi, že ji okradla manželova milenka. V ten okamžik se mi zhroutil celý svět, protože jsem zjistila, že můj muž Jan mě léta podváděl a lhal mi. Musela jsem se vyrovnat nejen s jeho zradou, ale i s otázkou, jestli je možné ještě někomu věřit.
Jmenuji se Jana a po narození naší dcery Zuzanky mě můj manžel Tomáš poslal i s dítětem k mým rodičům, protože prý potřebuje pauzu. Zůstala jsem sama s plačícím miminkem a pocitem, že jsem selhala jako žena i matka. Přemýšlím, jestli je možné být v manželství tak strašně osamělá.
Jsem Jana a posledního půl roku žiji v nejistotě, protože můj manžel Petr se odstěhoval k matce. Tvrdí, že je nemocná, ale já cítím, že za tím stojí její manipulace a naše manželství se rozpadá. Bojuji s pocitem osamění, ztráty důvěry a hledám odpověď, zda má smysl ještě bojovat.
Jmenuji se Ivana a vyprávím příběh o jednom obyčejném nedělním obědě, který navždy změnil můj pohled na sebe i na manželství. Po letech rutiny, třech dětech a nekonečných kompromisech mi manžel jedinou větou rozmetal jistoty, které jsem si pracně budovala. Ten den jsem musela čelit nejen jeho slovům, ale i vlastnímu strachu, jestli vůbec ještě vím, kdo jsem.
Jmenuji se Pavel a po sedmi letech manželství jsem se rozhodl zjistit, proč je moje žena Marta stále unavená a odtažitá. Můj experiment, který měl přinést odpovědi, však odhalil bolestivé pravdy a přivedl naši rodinu na pokraj rozpadu. Teď stojím před otázkou, jestli lze vůbec zachránit něco, co už je možná nenávratně ztracené.
Od chvíle, kdy moje dcera Eliška poprvé řekla „táta“, jsem cítil tíhu otcovství. S manželkou Janou jsme nikdy neplánovali být rodiči tak brzy a nejistota ohledně naší budoucnosti nás dusila. Toto je příběh o tom, jak nás nečekaná cesta rodinného života zahnala až na hranici sil, ale zároveň nám ukázala, co znamená opravdová láska a odolnost.
Po návratu z porodnice mě doma nečekalo radostné přivítání, ale prázdnota a chaos. Můj manžel Petr kvůli práci zanedbal všechno, co jsme pro miminko potřebovali, a já se zoufale snažila obstát jako novopečená matka. Můj příběh je o rodinné soudržnosti, nevyřčených očekáváních a o tom, jak znovu budovat důvěru, když se všechno rozpadá.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, jak hluboko může rodinný konflikt zasáhnout do života. Když se naši pohádali kvůli dědictví po babičce, rozpadlo se všechno, co jsem považovala za jisté. V zoufalství jsem se obrátila k modlitbě, která mi pomohla najít sílu a pochopení tam, kde už slova nestačila.
Můj manžel Petr mi po šestnácti letech manželství oznámil, že chce rozvod. V ten moment se mi zhroutil svět a vzpomněla jsem si na slova své maminky, která mě vždy varovala před slepou důvěrou. Tento příběh je o bolesti, zradě, ale i o síle postavit se na vlastní nohy a najít v sobě odvahu začít znovu.
