«Cítím se ztracená,» přiznává šedesátiletá paní Nováková, její hlas zní frustrovaně. «Můj syn vždy stojí na straně své ženy! Ať řeknu cokoliv, vždy ji brání. ‘Mami,’ trvá na svém, ‘Petra ví, co dělá, není naivní…’ Věří, že Petra má vždy pravdu, i když…»
Nikdy bych si nepomyslela, že se ocitnu v takové situaci, cítíc se zrazená rodinou mého manžela. Minulý víkend svolala moje tchyně rodinné setkání, aby projednala svou závěť. Chtěla tam mít všechny: své děti, vnoučata a nás, zeťáky a snachy. To, co odhalila, mě nechalo bez slov a zlomenou. Můj manžel, který pro ni vždycky byl oporou, byl zcela přehlédnut. Je to hořká pilulka, kterou musím spolknout, a nemohu se zbavit pocitu nespravedlnosti.
Jak jsem se sem dostal, zapletený do emocí, o kterých jsem si myslel, že jsou dávno za mnou? Moje srdce a mysl jsou ve válce a sázky jsou vyšší než kdy jindy. Varovali mě, ale nikdy jsem nevěřil, že by se to mohlo stát mně. Teď stojím na prahu rozhodnutí, které by mohlo rozplést celý můj svět.
V srdci českého venkova, kde tradice a rodinné hodnoty hrají klíčovou roli, se Jana potýká s dilematem mezi oddaností rodině a touhou po vlastním životě. Vyrůstala v malé vesnici se svou matkou a mladší sestrou, kde na ni vždy doléhala tíha odpovědnosti. I když našla partnera, který ji podporoval v jejích snech, Jana byla neustále rozpolcená mezi potřebami své rodiny a vlastními ambicemi. Toto je její příběh o lásce, povinnosti a obětech, které s sebou někdy přinášejí.
V srdci Moravy se Eliška, žena v pozdních 60. letech, zamýšlí nad svým životem plným lásky, ztrát a postupného ústupu od myšlenky manželství. Její příběh se ponořuje do emocionálních složitostí, kterým čelí mnoho starších žen, jež se ocitají v otázkách o nutnosti manželství ve svých zlatých letech. Tento příběh odhaluje jemné, ale hluboké důvody, proč někteří volí samotu před společností.
