Jmenuji se Lucie a už několik měsíců žiju na hraně svých sil. Zatímco já se snažím udržet naši rodinu nad vodou, můj manžel Petr jako by žil v jiném světě. Tento příběh je o tom, jak jsem se musela postavit nejen jemu, ale i sama sobě, abychom mohli znovu najít cestu k sobě.
Jmenuji se Gabriel a pracuji v kanceláři plné rutiny a ticha. Když mě nová kolegyně Magdaléna pozvala na procházku po práci, netušil jsem, že jeden obyčejný večer převrátí můj život naruby. V ten den jsem musel čelit pravdám o sobě, své ženě i o tom, co znamená být skutečně sám.
Po odchodu našich dětí z domova jsem se cítil ztracený a osamělý. Spolu s manželkou Jitkou jsme museli čelit nejen tichu v bytě, ale i dávno nevyřčeným otázkám o našem vztahu a budoucnosti. Nakonec jsme však objevili nové radosti a smysl života, který jsme kdysi dávno ztratili v každodenním shonu.
Jmenuji se Naďa a po třiceti letech manželství s Františkem jsem si uvědomila, že už dál nemůžu žít jen pro ostatní. Vždycky jsem byla ta, která držela rodinu pohromadě, ale někde cestou jsem ztratila samu sebe. Teď stojím na prahu nové životní kapitoly a ptám se: Kdo vlastně jsem?
Jmenuji se Jana a už rok žiji pod jednou střechou s tchyní, která mi pomalu, ale jistě bere pocit domova. Každý den bojuji s jejími pravidly, která mi připomínají, že v našem bytě nejsem doma já, ale ona. V tomto příběhu sdílím své zoufalství, vnitřní boj i otázky, které si kladu, když už nevím, jak dál.
Když jsem zjistila, že mě Honza podvedl, zhroutil se mi svět. Chtěla jsem odejít, ale moji rodiče mě přesvědčili, abych to ještě nevzdávala. Teď se ptám sama sebe, jestli jsem udělala správně, když jsem zůstala.
Můj život se obrátil naruby, když jsem se ocitla uprostřed soudního sporu s tchyní kvůli bytu, který po smrti svého otce zdědil můj první manžel Antonín. Místo radosti z nového začátku mě čekaly hádky, podezírání a bolestné rozdělení rodiny. Vše, co jsem si myslela, že je jisté, se rozpadlo pod tíhou nedůvěry a chamtivosti.
Jmenuji se Naďa a vždy jsem byla samostatná, ambiciózní a zvyklá rozhodovat o svém životě. Když můj manžel Petr trval na tom, že bude spravovat naše finance, i když vydělává méně než já, nechtěla jsem ho zranit a souhlasila jsem. Teď spolu skoro nemluvíme a já přemýšlím, jestli jsme si tímhle rozhodnutím nezničili vztah.
Před pěti lety jsme s manželem půjčili jeho rodičům velkou částku na opravu jejich chalupy. Teď, když peníze chybí nám, můj muž navrhuje dluh odpustit, ale moje máma trvá na tom, že bychom měli peníze žádat zpět. Rozpolcená mezi loajalitou k manželovi a tlakem vlastní rodiny se snažím najít správnou cestu.
Stála jsem v zasedačce otcovy firmy, když jsem poprvé pochopila, že můj život není takový, jaký jsem si vysnila. Vdala jsem se za Filipa, protože to ode mě všichni čekali – a protože jsem věřila, že jeho úsměv je upřímný. Ale když se začaly odhalovat jeho skutečné motivace, musela jsem se rozhodnout, jestli budu dál žít v cizím příběhu, nebo si napíšu vlastní.
Jednoho deštivého večera mi do života vtrhla moje tchyně, paní Věra, s očima plnýma slz. V ten okamžik jsem musela čelit nejen její bolesti, ale i vlastnímu pocitu zrady, který roztrhal naši rodinu. Příběh o tom, jak těžké je odpustit, když minulost stále bolí a důvěra je křehčí než kdy dřív.
Po pětadvaceti letech manželství jsem se rozhodla odejít. Celou dekádu jsem věděla o manželových nevěrách, ale kvůli dětem a strachu ze samoty jsem předstírala štěstí. Teď už vím, že změna je možná i v slzách a že lítost je zbytečná, když se člověk rozhodne žít jinak.
