Jmenuji se Ivana a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní syn postaví před rozhodnutí, které mi roztrhá srdce. Musím si vzít hypotéku, abych mu pomohla ke štěstí, nebo riskovat, že ho ztratím? V příběhu plném rodinných konfliktů, výčitek a nevyřčených bolestí hledám odpověď na otázku, kde končí mateřská láska a začíná zdravý rozum.
Jmenuji se Ivana a ve 38 letech jsem se konečně stala matkou. Můj syn Matěj je pro mě vším, ale čím víc roste, tím víc si uvědomuji, že ho rozmazlujeme. Každý den bojuji sama se sebou i s manželem, abychom mu dali lásku, ale zároveň ho naučili pokory – a někdy mám pocit, že prohrávám na všech frontách.
Jmenuji se Alena a nikdy jsem si nemyslela, že jednoho dne budu stát před volbou mezi láskou ke svému synovi a vlastní pýchou. Když si můj jediný syn Tomáš přivedl domů svou ženu Lucii, začal se náš vztah pomalu rozpadat. Dnes vám vyprávím svůj příběh o žárlivosti, osamění a o tom, jak snadno lze ztratit to nejcennější.
Jsem Marie a celý život jsem se snažila pro svou dceru Lenku jen to nejlepší. Když si přivedla domů Petra, věděla jsem, že to není muž pro ni, ale ona mě nikdy neposlouchala. Teď sleduji, jak se její život rozpadá, a já s tím nemůžu nic dělat.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, jak moc může obyčejná věta změnit život dítěte i celé rodiny. Když jsem zjistila, že můj syn Matěj ublížil spolužačce kvůli jejímu vzhledu, musela jsem se postavit nejen jeho chování, ale i vlastním pochybnostem o tom, jak vychovávám své děti. Tento příběh je o tom, jak jsme společně hledali cestu k empatii a pochopení.
Jmenuji se Klára a celý život jsem žila ve stínu svého mladšího bratra, kterého máma zbožňovala. Zatímco on dostával všechnu lásku a pozornost, já jsem se pomalu vytrácela, až jsem začala nenávidět nejen jeho, ale i vlastní matku. Teď stojím na rozcestí a přemýšlím, jestli mám sílu odpustit a najít sama sebe.
Celý život jsem byla pro svého syna oporou, pomáhala mu rozjet podnikání, dělala mu účetní, uklízečku i banku. Věřila jsem, že rodina drží při sobě za každých okolností. Teď sedím sama v prázdném bytě a přemýšlím, kde jsem udělala chybu – a jestli vůbec existuje hranice, za kterou už rodič nemá jít.
Jmenuji se Julie a po dlouhém přemlouvání se ke mně a mé rodině nastěhovala moje sedmdesátiosmiletá maminka, paní Hana. To, co mělo být novým začátkem a šancí na sblížení, se rychle změnilo v každodenní napětí, rodinné konflikty a boj o vlastní prostor. Tento příběh je o lásce, zklamání, střetu generací a těžkém hledání společné řeči pod jednou střechou.
Jednoho deštivého rána jsem stála před dveřmi bytu svého syna s miskou čerstvě upečených tvarohových koláčků, doufajíc, že napravím naše pošramocené vztahy. Místo objetí mě však čekalo jen ticho a zamčené dveře. Můj příběh je o touze po odpuštění, křehkosti mateřské lásky a osamělosti, která se vkrádá do života, když ztratíte spojení s vlastním dítětem.
Jmenuji se Petra a celý život jsem bojovala s tím, jak společnost vnímá odlišnosti. Když se narodil můj syn Matěj s velkým mateřským znaménkem na tváři, rozhodla jsem se postavit předsudkům čelem a ukázat mu, že je krásný takový, jaký je. Jednoho dne jsem si na tvář namalovala stejné znaménko jako on a změnilo to nejen jeho pohled na sebe, ale i naši rodinu.
Jsem Marie, důchodkyně z malého města, a moje jediná dcera mě obvinila, že jí nedávám tolik peněz jako její bohatí tchánovci. Vždycky jsem jí chtěla dát to nejlepší, ale naše životní situace je úplně jiná. Teď stojím před otázkou, jestli je láska a oběť matky opravdu méně než peníze.
Po letech práce v zahraničí jsem koupila svým dětem byty, abych jim zajistila lepší život. Teď, když jsem se vrátila domů, mě ale vlastní děti odmítají nechat přespat v bytech, které jsem jim pořídila. Bolí mě to a nevím, jak s tím naložit.
