Jmenuji se Natálie a vyprávím svůj příběh o tom, jak jsem zůstala sama s dcerou Emou poté, co nás manžel opustil hned po jejím narození. Každý den jsem bojovala s únavou, předsudky okolí a vlastními pochybnostmi, zatímco jsem se snažila být Emě i otcem, i matkou. Nejbolestivější chvíle přišla, když mi Ema v devíti letech řekla, že jsme si cizí – tehdy jsem pochopila, jak hluboké jsou naše rány.
Jmenuji se Petra a vždycky jsem toužila po velké rodině. Po narození naší třetí dcery se však všechno změnilo – manželství s Ivanem začalo praskat ve švech, finance nás dusily a já jsem se ocitla v pasti mezi mateřskou láskou a rozpadajícím se vztahem. Příběh o tom, jak se sny mohou proměnit v noční můru a jak těžké je najít sílu bojovat dál.
Jmenuji se Anna a nikdy nezapomenu na den, kdy mi tchyně řekla, že jí jedno vnouče stačí. Byla jsem tehdy těhotná s druhým dítětem a její slova mě zasáhla hluboko do srdce. Toto je příběh o tom, jak žárlivost, nevyřčená slova a staré křivdy málem zničily naši rodinu.
Celý život jsem dřela v Itálii, abych svým dcerám v Česku zajistila lepší budoucnost. Teď mám pocit, že pro ně znamenám jen zdroj peněz, ne matku. V příběhu popisuji svůj boj o jejich uznání, bolestné rozhovory i naději na znovunalezení blízkosti.
Nikdy nezapomenu na večer, kdy jsem našla svou dceru Kláru v bolestech nad sporákem, zatímco její muž Petr sledoval fotbal. Ten okamžik mi otevřel oči, jak často ženy zapomínají samy na sebe a své potřeby. V tomto příběhu hledám odpověď na to, kde jsme jako matky a ženy udělaly chybu a jak si můžeme navzájem pomoci najít vlastní hlas.
Jmenuji se Ivana a po manželově obvinění z nevěry jsem zůstala sama se synem v rozpadajícím se domě. Musela jsem čelit nejen jeho zradě, ale i vlastnímu strachu a hanbě před celou vesnicí. Tohle je můj příběh o bolesti, hledání síly a cestě k odpuštění.
Jednoho deštivého večera mě manžel opustil v našem starém domě na Šumavě, jen se Zuzkou a několika kufry. Roky jsem žila v jeho stínu, bála se ozvat, až mě okolnosti donutily postavit se na vlastní nohy. Tento příběh je o odvaze začít znovu, o bolesti i naději, kterou jsme se Zuzkou našly v sobě.
Jmenuji se Jana a po narození naší dcery Zuzanky mě můj manžel Tomáš poslal i s dítětem k mým rodičům, protože prý potřebuje pauzu. Zůstala jsem sama s plačícím miminkem a pocitem, že jsem selhala jako žena i matka. Přemýšlím, jestli je možné být v manželství tak strašně osamělá.
Jmenuji se Ivana a právě jsem porodila svou první dceru, Lejlu. Místo radosti z mateřství jsem se ocitla uprostřed ostrého konfliktu mezi mou mámou Věrou a tchyní Boženou, které se hádají, kdo přijde jako první pomoct s miminkem. Příběh je o lásce, pýše a starých ranách, které nikdy úplně nezmizely.
Jmenuji se Božena a stala jsem se matkou v 68 letech, navzdory všem pochybnostem a předsudkům. Můj příběh je o nekonečné touze po dítěti, rodinných konfliktech a odvaze čelit společnosti, která mi říkala, že už je pozdě. Prošla jsem roky samoty, ztrát i naděje, abych nakonec našla sílu v mateřské lásce.
V parku mě můj vlastní syn minul, aniž by mě poznal. Celý život jsem mu dávala všechno, co jsem mohla, a teď jsem pro něj cizí. Přemýšlím, jestli mateřská láska opravdu stačí k tomu, aby rodina zůstala pohromadě.
Jmenuji se Veronika a nikdy bych nevěřila, že největší bolest mi způsobí vlastní máma. Po návratu z mateřské jsem přišla o práci a musela jsem bojovat nejen s úřady, ale i s babičkou svého syna, která v něm viděla jen komplikaci. Příběh o tom, jak těžké je skloubit mateřství, práci a rodinné vztahy, když vás nejbližší místo podpory sráží ke dnu.
