Jmenuji se Jana. Můj život se rozpadl na kusy, když můj syn Matěj onemocněl, a místo podpory jsem narazila na zeď mlčení a nepochopení, dokonce i od vlastní rodiny. Toto je můj výkřik do ticha, ale i naděje, že někdo uslyší ten křik, který zůstává v mnoha českých domácnostech nevysloven.
Jsem Marie a nikdy bych nevěřila, že se můj vlastní domov stane místem, kde budu bojovat o kousek klidu. Můj syn Petr a jeho žena Jana se k nám nastěhovali po těžké životní situaci, ale místo vděčnosti přinesli do našeho bytu napětí, hádky a pocit, že už tu nejsem doma já, ale oni. Teď stojím na rozcestí a nevím, jak zachránit nejen svůj domov, ale i vztah se synem.
Jmenuji se Jana a můj syn Tomáš na mě křičí, protože si myslí, že mě podvádí muž, kterému věřím. Jsem rozpolcená mezi láskou k synovi a touhou věřit v dobro v lidech. Tato zpověď je mým voláním po pochopení a podpoře, protože už nevím, jak dál.
Jmenuji se Alena a v tomto příběhu vyprávím o tom, jak jsem se v Praze snažila pomáhat svému dospělému synovi Tomášovi, ale postupně jsem si uvědomila, že moje láska a podpora mu možná víc škodí než prospívají. Rodinné napětí narůstá, když se s manželem Petrem nemůžeme shodnout na tom, kde je hranice mezi pomocí a umožňováním. Je to příběh o bolestivých rozhodnutích, výčitkách a hledání odvahy nechat dítě dospět.
Jednoho deštivého večera mi na prahu zazvonila uplakaná dívka, která tvrdila, že je snoubenkou mého syna, o jehož zmizení jsem neměla ani tušení. Její slova mi převrátila život naruby a odhalila hluboké rodinné tajemství, které jsem si nikdy nepřipouštěla. V zoufalém pátrání po pravdě jsem musela čelit nejen minulosti, ale i sama sobě.
Vše se zhroutilo v okamžiku, kdy do našeho života vstoupila nová žena mého bývalého manžela, Ivana. Od té doby se každý krok, každé rozhodnutí ohledně našeho syna Tomáše, stalo bojištěm mezi mnou a Ivanou. Teď, když jde o Tomášovu budoucnost a jeho první byt, musím si položit otázku, co vlastně znamená být dobrou matkou.
Jmenuji se Tomáš a celý život jsem žil s pocitem, že mi něco chybí. Když jsem zjistil, že moje biologická matka pracuje v malé jídelně na Smíchově, chodil jsem tam týdny, ale strach mi bránil ji oslovit. Nakonec jsem sebral odvahu a naše setkání mi obrátilo život naruby.
Jmenuji se Martin Novotný. Jednoho deštivého večera jsem musel své matce vrátit klíče od našeho bytu, protože její neustálé zasahování začalo ničit mé manželství s Evou. Co začalo jako obyčejný rodinný konflikt, se proměnilo v hluboký boj mezi loajalitou, láskou a bolestným odpoutáním se od minulosti.
Jedné noci jsem v slzách požádala svého syna a jeho ženu, aby se odstěhovali z mého bytu. Od té chvíle mě každý den pronásleduje otázka, jestli jsem udělala správnou věc, když jsem poprvé dala přednost sama sobě. Tento příběh je o bolesti, lásce a odvaze postavit se za vlastní klid.
Jmenuji se Alena a vyprávím vám svůj příběh o tom, jak mě strach ztratit syna Honzu přiměl zasahovat do jeho manželství s Terezou. Každodenní napětí, rodinné obědy plné ticha a nevyřčených výčitek mě donutily čelit vlastním slabostem a následkům svých činů. Nakonec jsem si musela položit otázku: kde končí mateřská láska a začíná sobectví?
Jmenuji se Vesna a nikdy nezapomenu na čtvrteční ráno, kdy mi sousedka šeptem oznámila, že se můj syn Ivan žení. Ten okamžik mnou otřásl až do morku kostí, protože jsem o jeho vztahu s Lanou věděla jen málo a cítila jsem, že mezi námi visí nevyřčené věci. Rozhodla jsem se už dál mlčet a nebudu – postavila jsem se Laně tváří v tvář a začala bojovat za pravdu, i když mě to stálo téměř všechno.
Jmenuji se Ludmila a nikdy by mě nenapadlo, že mě vlastní syn dokáže tak hluboce zranit. Všechno se změnilo v den, kdy mi spolu se svou ženou oznámil, že chtějí vlastní lednici a budou si vařit sami v naší kuchyni. Cítila jsem se zrazená, jako bych přišla o kus sebe, a začala jsem pochybovat o všem, co jsem pro svou rodinu kdy udělala.
