Jako mladík v roce 1959 jsem dal svou první výplatu mamince, protože jsem ji miloval a chtěl jí poděkovat za všechno. Po její smrti jsem ji našel nevyužitou, pečlivě schovanou v šuplíku, a s tím přišlo i odhalení rodinného tajemství, které mě zasáhlo víc než cokoli jiného. Tento příběh je o lásce, nevyřčených slovech a o tom, jak těžké je někdy pochopit vlastní rodinu.
Přivedl jsem domů svou ženu, kterou máma nikdy nechtěla přijmout. Všechno, co jsem si přál, bylo pochopení a láska, ale místo toho jsem musel bojovat o vlastní štěstí. Tohle je příběh o tom, jak těžké je postavit se vlastní rodině a neztratit přitom sám sebe.
Jednoho večera mi syn položil otázku, která mi roztrhla srdce a odhalila hluboké trhliny v naší rodině. Vše, co jsem budovala – kariéru, rodinu, vztahy – se najednou otřáslo v základech. Tohle je můj příběh o tom, jak jsem se musela postavit nejen svým nejbližším, ale hlavně sama sobě.
Jedné noci jsem musela udělat rozhodnutí, které mi zlomilo srdce – vyhodila jsem svého syna a jeho ženu z mého bytu. Po měsících napětí, hádek a ztráty sebe sama jsem pochopila, že i když jsem matka, musím chránit svůj klid a důstojnost. Tento příběh je o bolesti, vině, ale i odvaze postavit se vlastní rodině a říct dost.
Dnes jsem udělala něco, co jsem si nikdy nemyslela, že budu muset udělat – vyhodila jsem svého syna Tomáše a jeho ženu Lucii z našeho bytu. Roky jsem byla tou matkou, která vždycky všechno obětovala pro rodinu, ale tentokrát už to nešlo dál. Příběh o tom, jak jsem se naučila říkat ne, i když to znamenalo rozbít vlastní srdce.
Po tragické smrti mého manžela jsem zůstala sama se synem Matějem. Celý život jsem mu obětovala, ale když si přivedl domů svou ženu Lucii, všechno se změnilo. Můj boj o rodinu a vlastní místo v ní mě přivedl až na pokraj zoufalství i poznání.
Jmenuji se Martin a nikdy bych nevěřil, že mě může zradit někdo tak blízký, jako je vlastní matka. Po smrti táty jsem zjistil, že máma tajně převedla celé dědictví na sebe a já zůstal bez prostředků i bez důvěry v rodinu. Tento příběh je o bolesti, zklamání a hledání odpuštění tam, kde už možná není co odpouštět.
Jmenuji se Alena a v posledních letech jsem přišla o kontakt se svým synem Tomášem. Po jeho rozvodu jsem doufala, že najde sílu začít znovu, ale místo toho se vrátil k ženě, která mu tolik ublížila. Můj příběh je o bolesti, bezmoci a hledání cesty zpět ke svému dítěti.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že jednoho dne budu stát na balkoně našeho panelákového bytu v Brně a zoufale prosit Boha o zázrak. Když můj syn Tomáš skončil v nemocnici po těžké autonehodě, zhroutil se mi svět a já musela najít sílu tam, kde jsem ji nikdy nehledala – v modlitbě. Tento příběh je o tom, jak víra a modlitba dokážou člověka podržet i ve chvílích, kdy už nezbývá nic jiného.
Jmenuji se Jana a právě prožívám nejtěžší období svého života. Můj syn Tomáš se rozhodl opustit náš domov a přestěhovat se na starou rodinnou chatu, což ve mně vyvolává strach, smutek i vztek. Bojuji s pocitem viny, že jsem selhala jako matka, a zároveň se snažím pochopit jeho touhu po svobodě.
Jsem matka, která sleduje, jak se její syn Tomáš mění pod tlakem své manželky Lucie. Vidím, jak je unavený a ztrácí radost ze života, protože veškeré domácí povinnosti leží jen na něm. Zoufale hledám radu, jak mu pomoci, aniž bych rozbila jeho manželství.
Jmenuji se Tomáš a stojím před největším dilematem svého života. Moje máma kdysi bez váhání pomohla mé bývalé ženě, když jsme se rozváděli, ale teď, když jsem v nouzi se svou současnou ženou, odmítá nám podat pomocnou ruku. Cítím se zrazený a ztracený mezi dvěma ženami a jednou matkou, která mi dává najevo, že chyby z minulosti se neodpouštějí.
