Jmenuji se Alena a právě jsem se pohádala se svou dcerou Lenkou, která mi vyčítá, že nechci hlídat její děti. Můj muž je vážně nemocný, stále pracuji a cítím, že už nemám sílu být vším všem. Přesto mě trápí, jestli jsem opravdu špatná babička, jak mi dcera tvrdí.
Celý život jsem věřila, že láska a svoboda jsou pro dítě to nejdůležitější. Teď, když sedím sama v prázdném bytě a slyším jen tikot hodin, přemýšlím, kde jsem udělala chybu. Moje dcera odešla, můj muž mě opustil a já se ptám sama sebe: byla jsem opravdu tak špatná matka?
Jmenuji se Marie a právě mi volá moje snacha Eva, zoufalá z toho, že můj syn Jakub doma s ničím nepomáhá. Vzpomínám na všechny ty chvíle, kdy jsem ji varovala, že ho příliš rozmazluje, a teď oba sklízíme plody svých rozhodnutí. Jak se napětí v rodině stupňuje, vyplouvají na povrch stará tajemství a já se musím postavit nejen svým chybám, ale i pravdě o našem rodinném životě.
Jsem babička dvou vnoučat, které miluji nade vše. Přesto mě bolí, že mě snacha bere jen jako samozřejmou chůvu a nikdo se neptá, jak se cítím. Příběh o lásce, vyčerpání a touze být slyšena.
Jsem Marie a po rozvodu svého syna jsem ztratila kontakt s jeho ženou, kterou jsem považovala za vlastní dceru. Bolest z odloučení mě přiměla přemýšlet o rodinných vztazích, vině a odpuštění. Sdílím svůj příběh, abych pochopila, jestli jsem mohla udělat něco jinak.
Celý život jsem věřila, že až moje děti vyrostou, budu jim moct být oporou, stejně jako byla moje máma mně. Když mi dcera oznámila, že nechce, abych hlídala svého vnuka, protože mám prý zastaralé názory, zhroutil se mi svět. V příběhu popisuji bolest, nepochopení i snahu najít cestu zpět k rodině.
Jednoho deštivého rána jsem stála před dveřmi bytu svého syna s miskou čerstvě upečených tvarohových koláčků, doufajíc, že napravím naše pošramocené vztahy. Místo objetí mě však čekalo jen ticho a zamčené dveře. Můj příběh je o touze po odpuštění, křehkosti mateřské lásky a osamělosti, která se vkrádá do života, když ztratíte spojení s vlastním dítětem.
Jsem Jana, svobodná matka dvou synů, která se snaží udržet naši malou rodinu pohromadě v těsném bytě na pražském sídlišti. Když mi starší syn Marek oznámil, že se chce v devatenácti oženit a přivést svou nastávající zpět k nám domů, roztočil se kolotoč emocí, hádek a nejistot. Bojuji s pocitem selhání, strachem z budoucnosti a otázkou, kde je hranice mezi mateřskou podporou a nutností nechat děti nést odpovědnost za vlastní rozhodnutí.
Jmenuji se Marie a nikdy bych nevěřila, že uslyším svou snachu říct, že už v mém synovi nevidí žádný přínos. Osm let jsem sledovala, jak se jejich manželství rozpadá pod tíhou dluhů, nevyřčených křivd a vyčerpání. Teď stojím před rozhodnutím, jestli mám chránit svého syna, nebo pochopit jeho ženu.
Jmenuji se Ariana a nikdy bych nevěřila, že se jednoho dne budu cítit jako cizinec ve vlastní rodině. Po rozvodu mého syna Jakuba jsem zůstala v životě jeho dcery Zuzky, ale vztah s Jakubem se mi rozpadal pod rukama. Dnes už nevím, jestli jsem byla špatná matka, nebo jestli je chyba někde jinde.
Po smrti babičky Anny se naše rodina rozpadla. Nikdo nečekal, že by si děda Karel ve svých dvaasedmdesáti letech našel novou lásku – sousedku Marii. Jejich vztah nás nejdřív rozdělil, ale nakonec jsme díky němu objevili nové hodnoty a sílu rodiny.
Jsem Marie a nikdy jsem si nemyslela, že budu jednou stát v kuchyni a s třesoucíma rukama prosit svou snachu o odpuštění. Po smrti manžela jsem vychovávala dvě děti sama a tvrdost se mi stala druhou kůží. Když se ke mně nastěhovala synova žena, netušila jsem, jak moc dokážu ublížit – jí i sobě.
