Jmenuji se Ivana, je mi 45 let a myslela jsem si, že konečně začnu žít pro sebe. Místo toho se mi dcera Markéta vrátila domů i s malou Aničkou a já znovu stojím před starými i novými výzvami. Každý den bojuji s únavou, výčitkami i láskou, která mě nutí ptát se, kde je hranice mezi pomocí a sebeobětováním.
Celý život jsem dřela jako samoživitelka, abych svému synovi Tomášovi zajistila lepší budoucnost. Když jsem si konečně splnila svůj sen a uspořádala velkolepé šedesátiny, místo radosti přišlo odsouzení a rozkol v rodině. Teď se ptám sama sebe, jestli jsem měla právo myslet jednou na sebe.
Ve dvaašedesáti letech jsem nečekaně znovu našla lásku, ale můj syn to nedokázal přijmout. Musela jsem čelit jeho odsouzení i vlastní nejistotě, abych si obhájila právo na štěstí. Tento příběh je o odvaze žít naplno navzdory předsudkům a bolesti.
Jmenuji se Jana a poslední dva roky mám pocit, že mi někdo ukradl syna. Od chvíle, kdy si Tomáš vzal Lenku, se mezi nás vkradlo napětí a já se cítím jako cizinec ve vlastní rodině. Moje snaha zachránit vztah jen všechno zhoršuje a já nevím, jak dál.
Jmenuji se Alena a nikdy bych nevěřila, že se má rodina může tak rychle ocitnout na pokraji rozpadu. Když se mezi mnou a mou snachou Martinou rozhořel konflikt, cítila jsem se zrazená a bezmocná. Jen víra a modlitba mi pomohly najít cestu zpět k sobě i k těm, které miluji.
Jsem Jana a celý život jsem se snažila být dobrou matkou. Když se moje dcera Lucie ocitla v těžké situaci, dali jsme jí s manželem vše, co jsme mohli – peníze, čas i lásku. Dnes však mezi námi zeje propast mlčení a já se ptám, kde jsme udělali chybu.
Jsem Lucie, svobodná matka, která se snaží vychovat dceru v Praze a zároveň se starat o svého osmdesátiletého nevlastního otce Karla, žijícího v rozpadajícím se domě na venkově. Když jsem mu navrhla domov důchodců, jeho zhroucení mě roztrhalo na kusy a postavilo před neřešitelnou volbu. Příběh o vině, lásce a nemožnosti být všude najednou.
Přivedla jsem svou sedmdesátiletou maminku k nám domů, abych jí pomohla. Místo vděku a rodinné pohody ale přišly hádky, napětí a rozpad mého manželství. Teď se ptám: Udělala jsem správně, když jsem dala přednost rodině před sebou?
Po letech marného snažení o dítě jsme s manželem Petrem konečně přivítali na svět dvojčata, Tomáše a Kláru. Věřila jsem, že náš domov bude navždy naplněn smíchem a láskou. Když mi však děti navrhly prodat náš dům a přestěhovat mě do domova pro seniory, otřáslo to základy naší rodiny, ale zároveň nás to spojilo víc než kdy dřív.
Jmenuji se Tereza a nikdy bych nevěřila, jak hluboko může zajít obyčejná rodinná hádka. Když nám máma nabídla, abychom se s manželem Petrem nastěhovali do jejího prostorného bytu v Nuslích, myslela jsem, že je to dar z nebes. Jenže Petr to viděl jinak – jeho hrdost a touha po vlastní cestě nás postavily proti sobě i proti mámě. Teď stojím mezi dvěma ohni a nevím, jestli vůbec existuje správné rozhodnutí.
Jednoho deštivého odpoledne mi zavolala sestra Jana s prosbou, která mi obrátila život naruby. Měla jsem na starosti dědu Františka, o kterého se už nikdo nestíhal postarat, a zpočátku jsem to brala jen jako další povinnost. Ale společné chvíle na zahradě nám oběma otevřely srdce a připomněly, co znamená rodina.
Jednoho deštivého večera jsem si v zapadlém bistru všiml osamělé staré paní. Rozhodl jsem se k ní přisednout, a tím začal příběh, který mi obrátil život naruby. To, co začalo obyčejnou večeří, se proměnilo v hluboké přátelství a odhalilo bolestné rodinné tajemství.
