V sedmdesáti letech žiji sama v paneláku na pražském sídlišti. Moje děti mě odmítly přijmout k sobě domů a já se snažím najít nový smysl života, když mi rodina chybí víc než kdy dřív. Příběh o bolesti, zklamání, ale i naději, že štěstí lze najít i tam, kde bychom ho nečekali.
Jmenuji se Iva a nikdy nezapomenu na den, kdy mi sousedka u večerky řekla, že moje babička už tři dny nejedla. Ten okamžik mi převrátil život naruby a donutil mě čelit starým rodinným křivdám, vlastní vině a strachu ze samoty. Je to příběh o tom, jak jsem se snažila zachránit zbytky naší rodiny, balancovala mezi povinnostmi, emocemi a každodenním životem.
Jmenuji se Alena a nikdy bych nevěřila, že jedna nabídka od tchyně dokáže rozbít naši rodinu. Když jsme hledali řešení péče o naši dceru, tchyně přišla s návrhem, který měl změnit vše. Netušila jsem, jak moc nás to všechny zraní a jak těžké bude najít cestu zpět.
Celý život jsem toužila zpívat před lidmi, ale rodinné povinnosti a strach mě umlčely. Dnes, když vidím svou vnučku Aničku, která nezná nic o mé vášni, přemýšlím, kam se poděly mé sny. Tento příběh je o mlčení, obětech a nevyřčených touhách, které nás provázejí životem.
Jedné noci jsem po letech mlčení a snahy udržet rodinu pohromadě vyhodila svého syna a snachu z bytu. Můj příběh je o bolesti, vyčerpání, ale i o odvaze postavit se vlastní rodině. Teď, když je doma ticho, přemýšlím, jestli jsem udělala správnou věc.
Můj příběh začíná v deštivém ránu v Praze, kde jako matka čtyř dětí zápasím s finančními starostmi a neustálou kritikou své matky, Jitky. Snažím se udržet rodinu pohromadě, zatímco mezi námi narážejí generace i očekávání. Mezi hádkami a láskou si kladu otázku: Jsem opravdu dobrá máma?
Jsem Marie, rozvedená matka tří synů, která po rozvodu našla útěchu v zahradě a vaření domácích marmelád. Moje snacha Jana mé marmelády chválí, ale rozdává je dál, což mě zraňuje a nutí pochybovat o vlastní hodnotě. Příběh o touze po uznání, rodinných nedorozuměních a hledání vlastního místa v životě.
Jedno odpoledne jsem nechala svého vnoučka samotného v postýlce, přesvědčená, že se nic nemůže stát. Moje dcera to zjistila a naše rodina se ocitla na pokraji rozkolu. Teď přemýšlím, kde končí důvěra a začíná strach.
Jednoho rána jsem nečekaně navštívila svou snachu a to, co jsem tam viděla, otřáslo základy naší rodiny. Očekávání, únava a nepochopení vyústily v konflikt, který nás všechny něco naučil. Přemýšlím, jestli se opravdu známe, nebo jen předpokládáme, že víme, co se v životech druhých děje.
Jmenuji se Marie a celý život jsem obětovala své rodině. Po letech, kdy jsem bez nároku na vděk pomáhala synovi a snaše s výchovou vnoučat, jsem se rozhodla říct dost. Tahle volba změnila nejen můj vztah s rodinou, ale i mě samotnou.
Jmenuji se Lucie a vyrostla jsem u své babičky Věry, která mě přijala, když mě rodiče opustili. Po letech společného života jsem ji požádala, aby mi přepsala dům, ve kterém jsme spolu žily, což vyvolalo nečekané rodinné konflikty a otevřelo staré rány. Tato zpověď je o tom, kde končí vděčnost a začíná sobectví, a jak těžké je najít pravdu v rodinných vztazích.
Moje vnučka mi řekla, že se za mě stydí, protože nejsem jako moderní babičky. Její slova mě zasáhla hlouběji, než jsem čekala, a otevřela staré rány v naší rodině. V tomto příběhu popisuji bolest, nedorozumění a touhu po smíření, které nás provázejí.
