Jmenuji se Jana a nikdy nezapomenu na den, kdy se můj syn Tomáš přestal ozývat. Každý den jsem čekala na jeho zprávu, ale jeho nová přítelkyně ho přesvědčila, že je čas ‚přestřihnout pupeční šňůru‘. Toto je příběh bolesti, zloby i naděje, která mě stále neopouští.
Když mi bylo deset, otec nás opustil. Po letech se zničehonic objevil u mých dveří s kufrem a právním papírem v ruce. Musela jsem se rozhodnout, jestli otevřu dveře minulosti, nebo ochráním svůj nový život.
Už dva roky se mnou můj syn nepromluvil. Každý den přemýšlím, kde jsem udělala chybu a jestli je ještě šance to napravit. Tento příběh je o bolesti, výčitkách a naději, že rodinné vztahy lze uzdravit, i když se zdají být nenávratně ztracené.
Můj otec nás opustil, když mi bylo dvacet tři. Všechno se změnilo během jednoho večera, kdy máma dala tátovi ultimátum a on odešel. Celý příběh je o tom, jak jsem se snažil pochopit jejich rozhodnutí, vyrovnat se s hněvem a najít cestu zpět k sobě i k nim.
Celý život jsem věřil, že rodina je místo, kde najdu oporu a lásku. Místo toho jsem se stal jen prostředkem k tomu, aby moji rodiče přežili vlastní neschopnost a pohodlnost. Teď stojím před rozhodnutím, jestli jim dál pomáhat, nebo konečně začít žít svůj vlastní život.
