Jmenuji se Ivana a je mi čtyřicet let. Celý život žiji s matkou, která mě svou láskou a péčí svírá tak pevně, že se nemohu nadechnout. Toužím po svobodě, ale strach z jejího zklamání mě drží v pasti, ze které nevím, jak uniknout.
Jsem Anna, padesátiletá matka, která se snaží pochopit, proč se moje dcera Paulina opakovaně vrací domů. Když mi zavolala s prosbou, abych ji na pár týdnů přijala, tušila jsem, že za tím stojí víc než jen návštěva. Tento příběh je o rodinných vztazích, tajemstvích a odvaze postavit se pravdě.
Ve chvíli, kdy mě manžel opustil s malým synem, jsem musela začít znovu. Po letech mi syn vyčítá rozpad rodiny a já se snažím pochopit, kde jsme se ztratili. Hledám odvahu říct pravdu a najít cestu zpět k sobě i k němu.
Jsem pětapadesátiletá žena, která se snaží najít své místo v nové rodině. Každý víkend se můj domov mění v bitevní pole mezi láskou, tolerancí a potřebou vlastního klidu, když přijíždí nevlastní dcera s dětmi. Bojuji s pocitem, že ztrácím sama sebe, a přemýšlím, zda je možné najít rovnováhu mezi rodinnou soudržností a osobními hranicemi.
Jmenuji se Sára a pracuji jako zdravotní sestra v nemocnici v Plzni. Nedávno jsem pečovala o paní Věru, starší ženu s obrovským srdcem a smyslem pro humor, která však byla opuštěná vlastní dcerou. Tato zkušenost mě donutila přemýšlet o rodinných vztazích, vině a o tom, co znamená skutečná blízkost.
Jmenuji se Hana a celý život jsem žila ve stínu své matky, která mě milovala až příliš. Když jsem se zamilovala do Tomáše, máma mi dala ultimátum, které mi roztrhlo srdce. Musela jsem si vybrat mezi láskou a rodinou – a dodnes nevím, jestli jsem udělala správně.
Před deseti lety mi máma darovala svůj starý dům v malém městě u Plzně. Doufala jsem, že si tu s rodinou vybudujeme nový život, ale máma se nikdy nedokázala odpoutat a její přítomnost mě dusí. Teď stojím před otázkou, jestli je možné být skutečně doma, když minulost nikdy nenechá člověka odejít.
Jsem Marie, sedmdesátiletá důchodkyně z malého města na Vysočině. Můj příběh není o klidném stáří, ale o tichých bojích, které denně svádím s osamělostí, nepochopením rodiny a pocitem zbytečnosti. Všechno se změnilo, když jsem zjistila, že i v důchodu může člověk přijít o všechno, co považoval za jisté.
V šedesáti letech jsem s manželem Petrem zjistila, že naše děti nás už nepotřebují. Tři dospělé děti se rozprchly do světa a my zůstali sami v našem bytě na Vinohradech, plní otázek a nejistoty. Příběh o bolesti, hledání nového smyslu a odvaze čelit samotě.
Celý život jsem obětovala svým dětem, ale teď, když mě nejvíc potřebuju, jsem na všechno sama. Zoufalství mě dohnalo k tomu, abych jim pohrozila prodejem domu, pokud mi nezačnou pomáhat. V srdci cítím bolest, v hlavě mám tisíc otázek – jak jsme se sem dostali?
Jsem Jana a vyprávím příběh své tchyně Marie, která je mistryní v komplikování vlastního života. Její neustálé intriky, manipulace a obviňování ostatních rozvrátily naši rodinu a přivedly mě na pokraj zoufalství. Přesto se ptám: je možné prolomit kruh viny a nepochopení, nebo jsme odsouzeni opakovat stejné chyby?
Můj život se obrátil naruby, když jsme s manželem téměř dokončili rekonstrukci našeho vysněného domu na venkově. Naše dcera Klára však měla úplně jiné představy o své budoucnosti a postavila nás před rozhodnutí, které otřáslo základy celé rodiny. V příběhu se otevírá otázka, zda je možné najít kompromis mezi vlastními sny a štěstím těch, které milujeme.
