Jednoho obyčejného dne jsem náhodou zahlédla svého švagra s cizí ženou v nákupním centru. Rozhodla jsem se nic neříct, abych ochránila svou těhotnou sestru, ale všechno se obrátilo proti mně. Teď mě rodina viní z rozvratu a já nevím, jestli jsem udělala správně.
Jmenuji se Andrea a nikdy jsem si nemyslela, že budu tou druhou ženou. Když jsem potkala Petra, věděla jsem, že je ženatý, ale věřila jsem, že láska si cestu najde. Dnes sedím v prázdném bytě a přemýšlím, jestli jsem opravdu vyhrála, nebo všechno ztratila.
Jedné deštivé noci jsem zaslechl zoufalý výkřik v temném průchodu za naším panelákem na pražském sídlišti. To, co jsem tam objevil, mi obrátilo život naruby a donutilo mě čelit pravdám, které jsem nikdy nechtěl znát. Musel jsem se rozhodnout, jestli budu žít ve lži, nebo přijmu bolestivou pravdu o své rodině i sobě samém.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že jedno rozhodnutí může změnit celý život mé rodiny. Když jsme se s Petrem rozhodli spojit naše rodiny, doufala jsem v nový začátek, ale místo toho přišly hádky mezi mým synem Tomášem a Petrovo dcerou Aničkou. Nakonec jsme udělali rozhodnutí, které mě dodnes pronásleduje a nutí mě přemýšlet, jestli jsem byla dobrou matkou.
Jmenuji se Lucie a stojím před nejtěžším rozhodnutím svého života: použít peníze od maminky na naše první vlastní bydlení, nebo je dát na léčbu těžce nemocného tchána. Každý den se hádáme s manželem, každý den cítím, jak se naše rodina rozpadá pod tíhou peněz a výčitek. Nevím, jestli je správné myslet na naši budoucnost, nebo obětovat všechno pro záchranu života.
Jednoho deštivého večera mi do bytu vtrhla cizí rodina s prosbou o pomoc. Musela jsem se rozhodnout mezi lidskostí a ochranou svého domova. Tento příběh je o tom, jak tenká je hranice mezi soucitem a vlastním bezpečím.
Jmenuji se Klára a nikdy nezapomenu na ten den, kdy nám s bráchou ukradli peníze z našeho stánku s koláči. Chtěli jsme pomoci útulku pro psy, ale místo radosti přišla bezmoc a vztek. Nakonec jsme ale poznali, že i v těžkých chvílích dokáže komunita držet při sobě a dát nám víc, než jsme kdy čekali.
Jmenuji se Petra a stojím před nejtěžším rozhodnutím svého života – mám finančně pomáhat své matce, i když sama žiju od výplaty k výplatě? V příběhu popisuji napětí mezi rodinnou láskou, pocitem viny a vlastními limity. Sdílím své vnitřní boje, rozhovory s matkou i přáteli a doufám, že mi pomůžete najít odpověď.
Jmenuji se Alena a nikdy jsem si nemyslela, že budu muset rozhodovat o životě vlastního otce. Po letech psychického i fyzického týrání mě požádal o ledvinu, když mu selhaly orgány. Můj příběh je o bolesti, odvaze říct ne a o tom, jak těžké je odpustit člověku, který vám zničil dětství.
Jmenuji se Hana a nikdy bych nevěřila, že jedno rozhodnutí mi převrátí život naruby. Když jsem se rozhodla darovat ledvinu desetiletému Matýskovi, netušila jsem, jak hluboko mě to zasáhne – nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Můj příběh je o odvaze, pochybnostech i o tom, jak tenká je hranice mezi hrdinstvím a zoufalstvím.
Jednoho deštivého večera jsem konečně nahlas řekla paní Novotné, že už dál nezvládám být její jedinou oporou. Její dcera Lenka žije v Praze a na maminku si čas nenajde, zatímco já jsem se stala samozřejmostí. V příběhu popisuji, jaké to je být sousedkou, která se ocitla v pasti cizí rodinné odpovědnosti, a jak těžké je říct dost.
Už pět let se starám o paní Věru, matku své nejlepší kamarádky. Každý den bojuji s pocitem vděčnosti i vyčerpání, protože nevím, kdy a jestli vůbec mám právo říct dost. Píšu svůj příběh, abych zjistila, jestli v tom nejsem sama a kde je hranice mezi pomocí a sebeobětováním.
