Jmenuji se Božena a stala jsem se matkou v 68 letech, navzdory všem pochybnostem a předsudkům. Můj příběh je o nekonečné touze po dítěti, rodinných konfliktech a odvaze čelit společnosti, která mi říkala, že už je pozdě. Prošla jsem roky samoty, ztrát i naděje, abych nakonec našla sílu v mateřské lásce.
V noci utíkám s dětmi z bytu, kde násilí bylo na denním pořádku. Opuštěná i nejlepší kamarádkou zůstávám na studené chodbě paneláku, zoufalá a bezradná. Přemýšlím, jestli v tomhle městě ještě existuje někdo, kdo by mi podal pomocnou ruku.
V sedmačtyřiceti letech jsem zjistila, že čekám dítě – v době, kdy jsem si myslela, že už mě žádné velké životní zvraty nečekají. Místo radosti přišel šok, strach a rodinné napětí, které odhalilo staré rány a předsudky. Toto je můj příběh o bolesti, naději a odvaze stát se matkou v době, kdy to nikdo nečekal – ani já sama.
Sedím na tvrdé plastové židli před operačním sálem a cítím, jak se mi svět hroutí pod rukama. Moje žena Jana bojuje o život a já, bezmocný a zoufalý, hledám oporu v modlitbě a vzpomínkách na náš společný život. Ta noc mě navždy změnila a ukázala mi, jak silná může být víra, když už nezbývá nic jiného.
Jmenuji se Lucie a tohle je příběh o tom, jak jsem jedním školním úkolem roztrhla ticho, které dusilo naši rodinu. Otevřela jsem srdce a popsala pravdu o tátově závislosti na alkoholu, což změnilo nejen nás doma, ale i pohled mnoha lidí kolem. Je to příběh o bolesti, studu, naději a lásce v jedné pražské rodině.
Po smrti mého manžela mě jeho děti bez slitování vyhodily z domu, který jsme společně budovali. Zůstala jsem sama, bez domova, bez jistoty, v cizí vesnici, kde jsem nikoho neznala. Přesto jsem v sobě našla sílu začít znovu, objevit nové přátele a znovu uvěřit, že život má smysl.
Jedné osudové noci jsem málem přišla o svou dceru Aničku. V zápase o její život se otevřely staré rodinné rány a já musela čelit nejen strachu o dítě, ale i pravdám, které jsme v naší rodině dlouho skrývali. Tento příběh je o bolesti, odvaze a naději, která se rodí tam, kde by ji člověk už nečekal.
Jmenuji se Martin a nikdy nezapomenu na den, kdy jsem přišel o svou ženu Janu při porodu naší dcery. Místo radosti z nového života mě pohltila bolest a strach z budoucnosti, kterou musím zvládnout sám. Tento příběh je o lásce, ztrátě a odvaze postavit se životu čelem, i když se všechno rozpadá.
Jednoho lednového večera jsem přišel o střechu nad hlavou i o ženu, zůstal jsem sám se dvěma dětmi v mrazivé Ostravě. Prošel jsem zoufalstvím, ponížením i nečekanou pomocí od lidí, které jsem nikdy předtím neznal. Tohle je můj příběh o ztrátě, naději a síle české soudržnosti.
Jmenuji se Petr a jako ovdovělý otec dvou dětí pracuji každou noc ve fabrice, abychom měli co jíst. Jednoho dne se v našem životě objeví záhadný dárce, který nám přinese nejen materiální pomoc, ale i novou naději. Bojuji s pocitem viny, jestli si takovou pomoc vůbec zasloužím, a ptám se sám sebe, jestli je to dar osudu, nebo jen krutý žert.
Nikdy bych nevěřila, že se jednoho dne ocitnu na ulici, když mě vlastní synové odmítnou přijmout pod svou střechu. V zoufalství jsem hledala útěchu v modlitbě a víře, která mě nakonec zachránila. Tento příběh je o bolesti, zradě i naději, kterou jsem našla v Bohu, když mi rodina selhala.
Jsem zdravotní sestra, která se rozhodla darovat ledvinu desetiletému chlapci, když jeho vlastní rodina nebyla vhodným dárcem. Prožila jsem vnitřní boj, strach i pochybnosti, ale nakonec jsem našla odvahu a sílu v lidské solidaritě. Toto rozhodnutí změnilo nejen jeho život, ale i ten můj.
