V roce 2016 jsem bojovala o život kvůli selhání ledvin. Když už jsem byla na dně, objevil se nečekaný dárce – Tomáš, který mi nabídl svou ledvinu. Naše pouto překročilo hranici vděčnosti, ale osud nám připravil kruté překvapení.
Jmenuji se Anička a svůj domov jsem hledala dlouhé roky. Po odchodu maminky jsem žila v dětském domově, kde jsem každý den čekala, že si pro mě přijde. Nakonec jsem našla novou rodinu, ale cesta k ní byla plná bolesti, strachu i naděje.
Jmenuji se Anička a v létě, kdy požár zachvátil naši vesnici na Vysočině, jsem se rozhodla pomoci hasičům, kteří bojovali s ohněm. I když jsem sama přišla o část domova, našla jsem sílu přinést radost těm, kteří riskovali životy pro nás ostatní. Tento příběh je o odvaze, rodinných konfliktech a o tom, jak i malé gesto může změnit svět dospělých.
Jmenuji se Matěj a narodil jsem se bez uší. Celý život jsem bojoval s tichem, nepochopením a pohledy okolí, až mi jednoho dne čeští lékaři nabídli šanci slyšet svět poprvé. Můj příběh je o bolesti, naději, rodinných konfliktech i zázraku moderní medicíny.
Jednoho deštivého večera jsem se dozvěděla, že naše milovaná babička Anna je v nemocnici a lékaři nevědí, jestli se uzdraví. V té chvíli jsem se musela postavit čelem nejen strachu o ni, ale i napjatým vztahům v rodině, které nemoc ještě více vyostřila. Modlitba a víra mi pomohly najít sílu, když už jsem ji v sobě neviděla, a ukázaly nám všem cestu zpět k sobě.
V roce 2016 mi lékaři oznámili, že potřebuji transplantaci ledviny. Když už jsem ztrácela naději, objevil se v mém životě nečekaný dárce – Tomáš. Naše pouto po operaci sílilo, ale společná cesta nebyla pohádková a přinesla víc otázek než odpovědí.
Jedné noci se mi zhroutil svět, když moje novorozená dcera Sofie přestala dýchat v mých rukou. Ta noc prověřila nejen mou víru, ale i manželství a staré rodinné jizvy. Můj příběh je o bolesti, naději a otázce, zda lze někdy odpustit osudu.
Jmenuji se Tomáš a nikdy bych nevěřil, že jednoho dne budu stát před svými dětmi a nevědět, kam půjdeme spát. Po smrti manželky jsem zůstal sám se dvěma dětmi a život se mi rozpadl pod rukama. Ale právě v nejtemnější chvíli se ukázalo, že v lidech je víc dobra, než jsem si kdy dokázal představit.
Všechno začalo vteřinou, kdy jsem políbil svou ženu Kláru na čelo a sledoval, jak ji odvážejí na porodní sál. Netušil jsem, že místo radosti z narození našich dvojčat mě čeká bolestná ztráta, která mi převrátí život naruby. Teď stojím před otázkou, jak být otcem bez ní a jestli vůbec dokážu naplnit její odkaz.
Jmenuji se Marie a nikdy bych nevěřila, že se naše rodina ocitne na pokraji rozpadu kvůli trápení mé vnučky Kláry. Když už jsem nevěděla, jak jí pomoci, obrátila jsem se k modlitbě a víře, které mi daly sílu čelit bezmoci i rozdělené rodině. Tento příběh je o tom, jak jsem hledala odpovědi v tichu kostela a jak nás víra nakonec spojila.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že jednoho dne budu stát na balkoně našeho panelákového bytu v Brně a zoufale prosit Boha o zázrak. Když můj syn Tomáš skončil v nemocnici po těžké autonehodě, zhroutil se mi svět a já musela najít sílu tam, kde jsem ji nikdy nehledala – v modlitbě. Tento příběh je o tom, jak víra a modlitba dokážou člověka podržet i ve chvílích, kdy už nezbývá nic jiného.
Jednoho zimního večera jsem se ocitl na pokraji zoufalství, když mi majitelka bytu oznámila, že musím do konce měsíce odejít. V zoufalství jsem se obrátil k modlitbě, i když jsem v Boha dlouho nevěřil. Tato zkušenost mi změnila život a naučila mě, že víra může přijít i v těch nejtemnějších chvílích.
