Po čtrnácti letech se vracím do rodné české vesnice, kde mě čekají bolestné vzpomínky, rodinné spory a dávná láska. Musím se postavit tváří v tvář minulosti, kterou jsem se snažil zapomenout, a zjistit, jestli dokážu odpustit sobě i ostatním. Příběh o návratu, odpuštění a odvaze čelit tomu, co jsme kdysi nechali za sebou.
Jmenuji se Nora a celý můj život se točil kolem mé babičky, která mě vychovávala v malém bytě na Žižkově. Když se po letech nečekaně vrátila moje matka Klára, všechno, co jsem považovala za jisté, se začalo hroutit. V téhle emoční horské dráze jsem musela volit mezi loajalitou, rodinou a vlastní budoucností.
Celý život jsem dřel v Německu, abych svým dětem v Praze zajistil lepší budoucnost. Po návratu jsem však místo vděku a rodinného tepla našel jen chlad a odmítnutí. Tohle je můj příběh o zklamání, rodinných konfliktech a otázce, zda má oběť vůbec smysl.
Jmenuji se Martin a po třiceti osmi letech jsem znovu spatřil svého syna, kterého mi kdysi vzali. Vyprávím příběh rodiny rozdělené bolestí, nevyřčenými slovy a rozhodnutími, která změnila vše. Je to cesta plná výčitek, tajemství a hledání odpuštění.
Deset let jsem s manželem Petrem budovala náš vysněný dům na okraji Šumavy. Když jsme byli konečně téměř u cíle, náš syn Filip se vrátil z Prahy s návrhem, který otřásl základy naší rodiny. Toto je příběh o lásce, oběti a těžkých rozhodnutích, která nás nutí přehodnotit, co pro nás znamená domov.
Jmenuji se Ivana, je mi 45 let a myslela jsem si, že konečně začnu žít pro sebe. Místo toho se mi dcera Markéta vrátila domů i s malou Aničkou a já znovu stojím před starými i novými výzvami. Každý den bojuji s únavou, výčitkami i láskou, která mě nutí ptát se, kde je hranice mezi pomocí a sebeobětováním.
Celý život jsem pracovala v zahraničí, abych svým třem dětem mohla koupit byty v Praze, Brně a Plzni. Přestože jsem byla roky daleko, naše vztahy prošly těžkými zkouškami a nakonec jsem zjistila, že skutečný domov není místo, ale pocit přijetí a lásky. Příběh o obětech, nepochopení i smíření, který mě naučil, že největší hodnotu má rodina.
Jmenuji se Simona a po deseti letech se vracím do Brna, abych napravila vztah se svým synem Tomášem, kterého jsem nechala u své matky, když mu byly jen čtyři roky. Čelím jeho odmítnutí i vlastní vině, zatímco se snažím najít způsob, jak mu vysvětlit, proč jsem odešla. Tento příběh je o bolesti, odpuštění a otázkách, které mezi matkou a synem zůstávají nezodpovězené.
Můj manžel Petr mě opustil v devadesátých letech, když jsem zůstala sama s dětmi a prázdnou peněženkou. Po pěti letech se objevil u našich dveří, jako by se nic nestalo, a já musela čelit otázce, zda mu odpustit, nebo chránit to, co mi zbylo. Tento příběh je o bolesti, síle a odvaze postavit se minulosti.
Po letech v zahraničí jsem se vrátila do bytu své sestry Jany a jejího manžela Tomáše. Můj návrat však rozvířil staré křivdy a vyvolal krizi, která hrozí rozvodem. Teď stojím před otázkou, zda jsem opravdu příčinou jejich neštěstí, nebo jen katalyzátorem toho, co už dávno doutnalo.
Jsem Jana, čtyřicetiosmiletá žena, která už přes dvacet let žije v Praze. Po jedné návštěvě rodného domu na Vysočině jsem se ocitla v konfliktu s rodinou, když mi sestra Zuzana navrhla, abych prodala svůj byt a vrátila se domů. Když se druhý den objevil bratr Martin s košíkem jablek a omluvou, musela jsem se znovu zamyslet nad tím, co pro mě vlastně znamená rodina a domov.
Po třinácti letech těžké práce v zahraničí jsem se vrátila do rodné vesnice s nadějí, že konečně budeme žít jako rodina v domě, který jsem postavila. Místo toho jsem čelila odmítnutí, nevděku a rozdělení, které mě donutily přehodnotit, co vlastně znamená domov. Teď stojím před prázdným domem a ptám se sama sebe, kde se stala chyba.
