Na své šedesáté narozeniny jsem zůstala sama, přestože jsem pro svého syna a jeho rodinu udělala první poslední. Darovala jsem jim byt, pomáhala jim v těžkých chvílích, ale oni mi to oplatili lhostejností. Ten den jsem si uvědomila, že někdy ani největší oběť nestačí a že možná nastal čas začít myslet i na sebe.
Celé léto jsem strávila hlídáním vnoučat, abych pomohla svému synovi Tomášovi a jeho ženě Martině. Místo vděčnosti mě čekala chladnost a výčitky, a moje tichá bolest zůstala neviditelná. Toto je příběh o oběti, nepochopení a o tom, co zůstane, když rodina zapomene na lásku.
Celý život jsem žila pro svou rodinu, ale když jsem se rozhodla konečně myslet na sebe, všechno se obrátilo naruby. Můj syn Jakub a jeho žena Petra mě požádali o pomoc, ale místo vděku jsem se ocitla v pasti očekávání a nevděku. Teď přemýšlím, kde je hranice mezi pomocí a obětováním sebe sama.
Jmenuji se Lucie a celý život jsem žila podle pravidel své matky. Všichni mi záviděli, že mám všechno, ale nikdo netušil, jaké to je být neustále pod kontrolou. Jednoho dne se všechno zlomilo a já musela čelit pravdě o našem vztahu i sama o sobě.
