„Miluju své děti, ale nemusím milovat svého nevlastního syna“: Proč bych měla nahrazovat jeho matku?
Jmenuji se Jana a už tři roky žiju s Petrem, který má syna z předchozího manželství. Po nedávném konfliktu s jeho bývalou ženou i s vlastním svědomím přemýšlím, jakou roli vlastně v životě jeho syna mám. Je možné milovat vlastní děti a přitom necítit totéž k dítěti svého partnera?