Po rozvodu jsem byla přesvědčená, že už nikdy nikoho nechci poznat. Všechny pokusy kamarádek mě jen rozčilovaly a já se uzavřela do sebe. Jednoho dne jsem ale náhodou usedla v kavárně ke stolu s neznámým mužem a ten večer mi obrátil život naruby.
Jedno ráno jsem si přečetla zprávu, která mi převrátila život naruby. Zrada, bolest a pocit, že už nikdy nebudu stejná. Ale právě tehdy jsem v sobě našla sílu, o které jsem neměla tušení.
Celý život jsem byla ta rozumná, ta, která má všechno pod kontrolou. Po smrti manžela jsem si myslela, že už mě nic hezkého nečeká. A pak se objevil někdo, kdo mi obrátil svět vzhůru nohama a já musela znovu najít samu sebe.
Všechno se změnilo během jedné večeře u rodičů v Liberci, kdy jsem zaslechla slova, která rozbila mé manželství i jistoty. Utekla jsem do malého města na severu Čech, kde jsem se musela naučit žít sama, čelit pomluvám i vlastní nejistotě. Dnes vím, že někdy je ztráta začátkem něčeho krásného a že svoboda má svou cenu.
Dcera mě přemluvila, abych šla na rande po padesátce. V kavárně jsem málem utekla, ale jeho úsměv mě zastavil. Ten den změnil všechno, co jsem si o sobě i o lásce myslela.
Můj život se rozpadl v okamžiku, kdy jsem zjistila, že můj manžel má poměr s kolegyní z práce. Vše, co jsem považovala za jisté, se najednou rozplynulo. Teď hledám sílu začít znovu a pochopit, kde se stala chyba.
Nikdy jsem si nemyslela, že se můj manželství stane bojem o přežití, ale čtyři roky jsem byla jediná, kdo nesl veškeré břemeno. Každou noc jsem prosila Boha o sílu, zatímco jsem přes den pracovala na dvou místech a snažila se zachránit, co se dalo. Toto je můj příběh o bolesti, víře a odvaze říct – dost.
Jmenuji se Jana. Po bolestivém rozvodu jsem přišla o domov a musela začít znovu od nuly. Teď, když se snažím vybudovat nový život a otevřít své srdce novému muži, svádím vnitřní boj se strachem, že mě čeká další zklamání.
Ve čtyřiceti devíti letech mě opustil manžel kvůli mladší ženě. Zůstala jsem sama v našem bytě v Brně, obklopená vzpomínkami a pohledy sousedů. Přesto jsem se naučila znovu žít, milovat a věřit v sebe samu.
Celé roky jsem žila pod jednou střechou s tchyní, cítila jsem se jako host ve vlastním životě. Když napětí a hádky dosáhly vrcholu, s manželem jsme se rozhodli odejít. Toto je můj příběh o bolesti, odvaze a hledání štěstí mimo hranice cizích očekávání.
Jednoho deštivého odpoledne se mi zhroutil svět, když mi dcera vyčetla, že se snažím začít nový život. V padesáti sedmi letech jsem se pokusila najít štěstí, ale minulost a nedůvěra v rodině mi to neustále komplikovaly. Příběh o tom, zda je možné začít znovu, když vám vlastní dítě nevěří.
Všechno začalo tím, že jsem prodala svůj byt v Brně, abych pomohla synovi Petrovi a jeho mladé rodině. Věřila jsem, že společně vytvoříme nový domov plný lásky, ale brzy přišly napětí, nedorozumění a pocit ztráty vlastní identity. Nakonec jsem musela sama sobě položit otázku: kde je hranice mezi pomocí a sebeúctou?
