Celý život jsem dřela na stavbě vysněného domu pro svého syna Petra a jeho ženu Janu. Dnes v chladných zdech slyším jen svůj vlastní hlas a v srdci cítím prázdnotu – byl to opravdu smysl toho všeho? Přemýšlím, jestli skutečně můžeme někoho učinit šťastným, když jeho sny nikdy nebyly stejné jako naše.
Prodala jsem dům, abych zachránila syna z dluhů, jenže brzy jsem odhalila nepříjemnou pravdu – jak lehce může láska vést k pádu. Vyprávím svůj zápas mezi city a zdravým rozumem, rozbitou důvěrou a hledáním vlastní hodnoty. Hranice mezi obětí a slepotou v mateřské lásce je tenká…
Nikdy nezapomenu na ten den, kdy se u našich dveří objevila babička Marie s kufrem v ruce a slzami v očích. Já a Honza jsme byli čerstvě po svatbě, snažili jsme se najít vlastní místo v Praze a najednou jsme museli řešit, jak zvládnout život ve třech. Byl to začátek nečekaně těžkého, ale i krásného období, které nás všechny změnilo.