Jmenuji se David a nikdy bych nevěřil, že jednoho dne budu stát mezi dvěma nejdůležitějšími ženami svého života – svou matkou a svou ženou. Rodinné napětí, které začalo nevinným nedorozuměním, se proměnilo v boj o přežití našeho manželství. Dnes už vím, že láska nestačí, když se do ní vměšují staré křivdy a nevyřčená očekávání.
Jmenuji se Jana a právě prožívám nejtěžší období svého života. Můj syn Tomáš se rozhodl opustit náš domov a přestěhovat se na starou rodinnou chatu, což ve mně vyvolává strach, smutek i vztek. Bojuji s pocitem viny, že jsem selhala jako matka, a zároveň se snažím pochopit jeho touhu po svobodě.
Jmenuji se Luboš a před dvaceti lety jsem opustil svou dceru Kláru, abych mohl pracovat v Německu a zajistit jí lepší budoucnost. Dnes, když je jí třicet dva, se snažíme najít cestu zpět k sobě, i když mezi námi zůstává spousta nevyřčených slov a bolesti. Tento příběh je o vině, odpuštění a o tom, jak těžké je napravit to, co jsme kdysi ztratili.
Jmenuji se Lucie a celý život jsem hledala lásku své matky, která pro mě byla spíš cizí paní než rodičem. Po letech ticha a odcizení jsem jí řekla, že ode mě může čekat jen narozeninový dárek – nic víc. V tomto příběhu popisuji, jaké to je vyrůstat bez mateřské lásky a jak těžké je najít v sobě odpuštění.
Od prvního dne v rodině mého muže jsem cítila, že tam nepatřím. Přesto jsem jim vždy pomáhala, když potřebovali, ale když jsem sama potřebovala oporu, otočili se ke mně zády. Teď už vím, že musím myslet hlavně na sebe.
Po letech práce v zahraničí jsem koupila svým dětem byty, abych jim zajistila lepší život. Teď, když jsem se vrátila domů, mě ale vlastní děti odmítají nechat přespat v bytech, které jsem jim pořídila. Bolí mě to a nevím, jak s tím naložit.
Jmenuji se Vlasta a po letech, kdy jsem byla oporou celé rodiny, jsem se ocitla na okraji zájmu vlastních dětí. Když jsem jim oznámila, že prodám dům a odejdu do domova důchodců, spustila jsem lavinu emocí, hádek i nečekaných pravd. Tato krize nás ale nakonec přinutila znovu najít cestu k sobě a pochopit, co pro nás domov a rodina skutečně znamenají.
Tři měsíce jsem se neozvala své mámě. Všechno začalo jednou hádkou, která změnila náš vztah. Teď mě manžel tlačí, abych jí zavolala, ale já nevím, jestli jsem na to připravená.
Jmenuji se Marie a celý život jsem dřela, abych své dceři Simoně zajistila lepší život. Teď, když už nemám z čeho dávat, se mi vzdaluje nejen ona, ale i můj milovaný vnouček. Bolí mě, že možná pro ně znamenám jen peněženku, a přemýšlím, kde jsem udělala chybu.
Vracím se po letech z ciziny domů, ale moje děti mě téměř nenavštěvují a nevolají. Vždy jsem se snažila být dobrou matkou, ale po rozvodu s manželem, který odešel za jinou, se všechno změnilo. Teď přemýšlím, kde jsem udělala chybu a jestli je ještě šance to napravit.
Přijela jsem k synovi s nadějí, že budu nápomocná, ale místo vřelého přivítání mě čekalo odmítnutí. Vzpomínám na roky, kdy jsme byli s Vilémem jen my dva, a teď stojím před jeho dveřmi jako cizí člověk. Tato zkušenost mě nutí přemýšlet, kde se stala chyba a co vlastně znamená rodina.
Už dva roky se moje dcera Nora se mnou nebaví. Každý den přemýšlím, kde jsem udělala chybu, a jestli je ještě šance to napravit. Můj příběh je o bolesti, pýše a naději, že rodinné vztahy lze uzdravit, pokud najdeme odvahu podívat se pravdě do očí.
