Jmenuji se Martin a po třiceti osmi letech jsem znovu spatřil svého syna, kterého mi kdysi vzali. Vyprávím příběh rodiny rozdělené bolestí, nevyřčenými slovy a rozhodnutími, která změnila vše. Je to cesta plná výčitek, tajemství a hledání odpuštění.
Jmenuji se Marek a po rozvodu jsem přišel o kontakt se svými dcerami, Aničkou a Jelenou. Každý den bojuji s pocitem viny a bezmoci, když vidím, jak se naše vztahy rozpadly kvůli chybám dospělých. Přemýšlím, zda je možné znovu najít cestu k dětským srdcím, která jsem kdysi držel v dlaních.
Jmenuji se Jana a kdysi jsem se těšila na každý telefonát od své dcery Kláry. Dnes mi při každém zazvonění telefonu s jejím jménem srdce sevře úzkost, protože vím, že za jejím hlasem se skrývá další prosba o peníze. S manželem se zmítáme mezi láskou k dítěti a bolestí z pocitu, že jsme pro ni jen bankomat, a ptáme se, kdy a proč se naše pouto přetrhlo.
Jsem Milena, matka a babička, která se poslední rok cítí vymazaná ze života svého syna Marka a jeho rodiny. Moje snacha Jana mě drží na distanc, Markova mlčenlivost mě bolí a já zoufale hledám své místo mezi nimi. Toto je příběh o bolesti, pochybnostech, rodinných hranicích a otázkách, které mi nedají spát.
Jmenuji se Jana a poslední roky se bojím každého zazvonění telefonu, protože vím, že mi volá dcera Lucie jen tehdy, když potřebuje peníze. Můj manžel Petr a já jsme se snažili dát jí všechno, ale teď se ptáme: kde je ta naše holčička, která nám kdysi důvěřovala? Tento příběh je o bolesti, naději i o tom, jak těžké je najít cestu zpět k vlastnímu dítěti.
Jmenuji se Hana a v sedmašedesáti letech jsem zůstala sama v bytě, kde jsem strávila většinu života. Moje děti mají své rodiny a já se cítím odstrčená, ztracená a nevím, jak dál. Sdílím svůj příběh, protože věřím, že nejsem jediná, kdo se s podobnými pocity potýká.
Jmenuji se Ludmila a je mi šedesát let. Můj syn Tomáš si vzal Katku, ženu, která mi nikdy nedala šanci být součástí jejich života. Toto je příběh o bolesti, nedorozuměních a boji o lásku vlastního dítěte ve světě, kde tchyně často zůstávají samy.
Na vlastní kůži jsem zažila, jaké to je být outsiderem ve vlastní rodině, když mě nepozvali na sestřinu svatbu, ale později chtěli využít můj byt pro oslavu. V tomto příběhu popisuji svůj vnitřní boj mezi touhou po uznání a potřebou chránit své hranice. Přemýšlím, zda je možné znovu vybudovat důvěru, která už byla jednou pošlapána.
Jmenuji se Věra a po hádce s dcerou jsem přišla o možnost vídat svou milovanou vnučku Aničku. Zoufalství, bezmoc a bolest mě provázejí každý den, když sleduji, jak se naše rodina rozpadá. Přesto doufám, že jednou najdeme cestu zpět k sobě, i když se zdá, že se všechno spiklo proti nám.
Jmenuji se Alena a nikdy jsem si nemyslela, že se moje rodina rozpadne kvůli tichému nepochopení a chladu. Můj syn Tomáš se po svatbě změnil k nepoznání a jeho žena Jana mě drží od všeho dál, jako bych byla vetřelec. Přesto se snažím najít cestu zpět, i když se zdá, že už není kam.
Jmenuji se Marta a už půl roku žijeme v domě, kde chybí smích a přítomnost mé tchyně, paní Jany. Každý den cítím bolest svých dětí, kteří nechápou, proč jejich babička najednou zmizela z jejich života. Tohle je příběh o tom, jak mlčení a nevyřčené křivdy dokážou rozbít rodinnou pohodu.
Celý život jsem dřel v Německu, abych svým třem dětem zajistil lepší budoucnost. Koupil jsem jim byty v Praze, Brně i Plzni, ale když jsem se vrátil domů, zjistil jsem, že pro mě místo nemají. Teď sedím na lavičce před panelákem a přemýšlím, kde jsem udělal chybu.
