Jmenuji se Jana a poslední roky se bojím každého zazvonění telefonu, protože vím, že mi volá dcera Lucie jen tehdy, když potřebuje peníze. Můj manžel Petr a já jsme se snažili dát jí všechno, ale teď se ptáme: kde je ta naše holčička, která nám kdysi důvěřovala? Tento příběh je o bolesti, naději i o tom, jak těžké je najít cestu zpět k vlastnímu dítěti.
Jmenuji se Hana a v sedmašedesáti letech jsem zůstala sama v bytě, kde jsem strávila většinu života. Moje děti mají své rodiny a já se cítím odstrčená, ztracená a nevím, jak dál. Sdílím svůj příběh, protože věřím, že nejsem jediná, kdo se s podobnými pocity potýká.
Jmenuji se Ludmila a je mi šedesát let. Můj syn Tomáš si vzal Katku, ženu, která mi nikdy nedala šanci být součástí jejich života. Toto je příběh o bolesti, nedorozuměních a boji o lásku vlastního dítěte ve světě, kde tchyně často zůstávají samy.
Na vlastní kůži jsem zažila, jaké to je být outsiderem ve vlastní rodině, když mě nepozvali na sestřinu svatbu, ale později chtěli využít můj byt pro oslavu. V tomto příběhu popisuji svůj vnitřní boj mezi touhou po uznání a potřebou chránit své hranice. Přemýšlím, zda je možné znovu vybudovat důvěru, která už byla jednou pošlapána.
Jmenuji se Věra a po hádce s dcerou jsem přišla o možnost vídat svou milovanou vnučku Aničku. Zoufalství, bezmoc a bolest mě provázejí každý den, když sleduji, jak se naše rodina rozpadá. Přesto doufám, že jednou najdeme cestu zpět k sobě, i když se zdá, že se všechno spiklo proti nám.
Jmenuji se Alena a nikdy jsem si nemyslela, že se moje rodina rozpadne kvůli tichému nepochopení a chladu. Můj syn Tomáš se po svatbě změnil k nepoznání a jeho žena Jana mě drží od všeho dál, jako bych byla vetřelec. Přesto se snažím najít cestu zpět, i když se zdá, že už není kam.
Jmenuji se Marta a už půl roku žijeme v domě, kde chybí smích a přítomnost mé tchyně, paní Jany. Každý den cítím bolest svých dětí, kteří nechápou, proč jejich babička najednou zmizela z jejich života. Tohle je příběh o tom, jak mlčení a nevyřčené křivdy dokážou rozbít rodinnou pohodu.
Celý život jsem dřel v Německu, abych svým třem dětem zajistil lepší budoucnost. Koupil jsem jim byty v Praze, Brně i Plzni, ale když jsem se vrátil domů, zjistil jsem, že pro mě místo nemají. Teď sedím na lavičce před panelákem a přemýšlím, kde jsem udělal chybu.
Jmenuji se Alena a po celý život jsem se snažila být oporou svému synovi Tomášovi. Když jsem kvůli malé penzi přestala finančně pomáhat, Tomáš mě odstřihl od sebe i od mé milované vnučky Aničky. Vyprávím svůj příběh bolesti, viny a touhy po smíření, který mi nedá spát.
Jmenuji se Marie a už několik let se cítím jako vetřelec v domě vlastní dcery. Můj zeť Pavel mě odmítá a já nevím, jestli jsem opravdu problémem já, nebo jestli v jejich rodině existuje něco, co mi zůstává skryto. Tento příběh je o bolesti, nepochopení a touze po přijetí.
Jednoho nedělního rána jsem se rozhodla překvapit svého syna jeho oblíbenými tvarohovými koláčky. Když jsem však dorazila k jeho bytu, dveře zůstaly zavřené a já stála na chodbě, obklopená tichem a vzpomínkami na naši někdejší blízkost. Tento příběh je o bolesti mateřské lásky, nevděku a samotě, která se pomalu vkrádá do života ženy, jež celý život dávala vše pro druhé.
Celý život jsem se snažila být nejlepší matkou pro svou dceru, ale když jsem odešla do důchodu a už jí nemohla finančně pomáhat, obrátila se ke mně zády. Ztratila jsem nejen ji, ale i možnost vídat svého vnuka. Teď přemýšlím, jestli jsem někde neudělala chybu, nebo jestli je dnešní svět opravdu tak krutý.
