Jmenuji se Ivana a celý život jsem bojovala za lepší budoucnost pro svou dceru Kláru. Když jí bylo dvanáct, musela jsem odejít pracovat do Německa, abychom přežily. Dnes, když je Kláře dvaatřicet, mi vyčítá, že jsem ji tehdy opustila – a já se ptám sama sebe, jestli jsem udělala správnou věc.
Jako důchodce jsem musel přestat finančně podporovat svého syna. Nyní mě odřízl od mého vnuka. Už je to rok, co jsem ho naposledy viděl, a bolest je nesnesitelná. Celý život jsem se snažil zajistit svého syna, jen abych se cítil využitý a odhozený.
Rozhovor začal jako jednoduchá prosba, ale rychle se zvrhl v ostrou hádku. Marek, který byl dosud klidný a vyrovnaný, náhle ztratil nervy. Šokovaná Lenka seděla v tichu, její večeře zůstala zapomenuta.
