Od dětství jsem toužila po matčině lásce, ale místo toho jsem dostávala jen chlad a kritiku. Teď, když je maminka stará a potřebuje mou pomoc, očekává ji automaticky, jako by naše minulost nic neznamenala. Bojuji sama se sebou – mám jí pomoci, i když mi nikdy nedala to, co jsem potřebovala nejvíc?
Moje rodina se ocitla na pokraji rozpadu, když se objevily pochybnosti o otcovství mé dcery. V zoufalství jsem se obrátila k víře a modlitbě, které mi pomohly najít sílu čelit pravdě a zachovat si důstojnost. Tento příběh je o bolesti, odpuštění a hledání naděje tam, kde by ji málokdo čekal.
Po smrti babičky Anny se naše rodina rozpadla. Nikdo nečekal, že by si děda Karel ve svých dvaasedmdesáti letech našel novou lásku – sousedku Marii. Jejich vztah nás nejdřív rozdělil, ale nakonec jsme díky němu objevili nové hodnoty a sílu rodiny.
Stojím v kuchyni, ruce se mi třesou a v hlavě mi zní slova mé tchyně: «Tohle jsi nám neměla udělat, Lenko.» Půjčka, kterou jsme si s manželem vzali od jeho rodičů, se stala jablkem sváru a já nevím, jak dál. Víra a modlitba mi ale nakonec ukázaly cestu k odpuštění a smíření.
Jsem Marie a nikdy jsem si nemyslela, že budu jednou stát v kuchyni a s třesoucíma rukama prosit svou snachu o odpuštění. Po smrti manžela jsem vychovávala dvě děti sama a tvrdost se mi stala druhou kůží. Když se ke mně nastěhovala synova žena, netušila jsem, jak moc dokážu ublížit – jí i sobě.
Celý život jsem žila ve stínu otcových očekávání, až jednoho dne při čtení závěti vyšlo najevo, že mám nevlastního bratra, o kterém jsem nikdy neslyšela. Najednou jsem musela čelit nejen zradě a lžím, ale i vlastnímu strachu z neznámého. Tato cesta mě donutila přehodnotit, co pro mě rodina skutečně znamená.
Jmenuji se Tereza a vyrůstala jsem v malém městě na Vysočině. Můj život se navždy změnil, když do něj vstoupil nevlastní otec Petr, který mi dal lásku a oporu, jakou jsem od vlastního otce nikdy nezažila. Tento příběh je o bolesti, odpuštění a o tom, jak těžké je někdy říct «děkuji» těm, kteří si to nejvíc zaslouží.
Jmenuji se Alena a nikdy jsem si nemyslela, že budu muset rozhodovat o životě vlastního otce. Po letech psychického i fyzického týrání mě požádal o ledvinu, když mu selhaly orgány. Můj příběh je o bolesti, odvaze říct ne a o tom, jak těžké je odpustit člověku, který vám zničil dětství.
Jednoho večera mi soused začal nechávat podivné dárky za dveřmi a můj manžel Radek vybuchl vzteky. Vše se vyhrotilo, když jsem se snažila situaci řešit sama, ale nakonec jsem našla sílu v modlitbě a víře. Tento příběh je o tom, jak jsem se naučila čelit strachu, postavit se za sebe a odpustit – nejen sousedovi, ale i svému muži.
Jmenuji se Tomáš a stojím před největším dilematem svého života. Moje máma kdysi bez váhání pomohla mé bývalé ženě, když jsme se rozváděli, ale teď, když jsem v nouzi se svou současnou ženou, odmítá nám podat pomocnou ruku. Cítím se zrazený a ztracený mezi dvěma ženami a jednou matkou, která mi dává najevo, že chyby z minulosti se neodpouštějí.
Jmenuji se Tereza a můj život se rozpadl v den, kdy mě vlastní rodina odmítla kvůli mé víře. Prošla jsem temnotou samoty, ale modlitba a víra mi daly sílu postavit se znovu na nohy. Dnes vím, že odpuštění je těžké, ale možné – a možná právě v tom je největší zázrak.
Jmenuji se Luboš a před dvaceti lety jsem opustil svou dceru Kláru, abych mohl pracovat v Německu a zajistit jí lepší budoucnost. Dnes, když je jí třicet dva, se snažíme najít cestu zpět k sobě, i když mezi námi zůstává spousta nevyřčených slov a bolesti. Tento příběh je o vině, odpuštění a o tom, jak těžké je napravit to, co jsme kdysi ztratili.
