Roky jsem žila pod jednou střechou s tchyní, cítila se jako host ve vlastním životě a bojovala o kousek soukromí. Když jsme s manželem Petrem konečně našli odvahu odejít, změnilo se všechno – náš vztah, každodenní radosti i bolesti. Toto je příběh o hledání hranic, odvaze postavit se vlastní rodině a o lásce, která přežila i ty největší zkoušky.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že jedno rozhodnutí roztrhne naši rodinu na kusy. Když jsem se zamilovala do Samuela, studenta z Nigérie, musela jsem čelit předsudkům, které jsem v naší malé vesnici ani netušila. Můj boj za lásku mě naučil, že odvaha někdy znamená jít proti těm, které milujete nejvíc.
Jmenuji se Tomáš a s manželkou Lenkou jsme přijali pozvání mých rodičů, abychom se na čas nastěhovali k nim do bytu v Brně. Místo očekávané podpory jsme však čelili nečekaným finančním požadavkům, které otřásly nejen naším vztahem, ale i důvěrou v rodinu. Příběh o tom, jak snadno se může domov změnit v bitevní pole a jak těžké je najít odvahu postavit se vlastní krvi.
Jednoho deštivého večera mě manžel opustil v našem starém domě na Šumavě, jen se Zuzkou a několika kufry. Roky jsem žila v jeho stínu, bála se ozvat, až mě okolnosti donutily postavit se na vlastní nohy. Tento příběh je o odvaze začít znovu, o bolesti i naději, kterou jsme se Zuzkou našly v sobě.
Jsem Ewelina a jedno úterní odpoledne se mi rozpadl svět. Konflikt s tchyní vyvrcholil a já musela najít odvahu postavit se za sebe. Tohle je příběh o tom, jak těžké je říct dost, když jde o rodinu, lásku a vlastní hranice.
Jmenuji se Jana a od chvíle, kdy můj manžel svěřil naše peníze svému otci, se můj život změnil v každodenní boj o důstojnost. Cítím se uvězněná v rodině, která mě neposlouchá a nerespektuje, a každý den je pro mě zkouškou, zda si dokážu uchovat naději i vlastní identitu. Můj příběh je o kontrole, nedostatku důvěry a odvaze říct: ‚Dost.‘
Dva roky zpátky mi Marek, můj manžel, zlomil srdce, když mě opustil kvůli mladší ženě. Zůstala jsem sama s dospělým synem, dluhy a pocitem zrady, ale nakonec jsem v sobě našla sílu začít znovu. Dnes už vím, že někdy je třeba přijít o všechno, abychom našli sami sebe.
Sedím na studené lavičce v panelákovém schodišti, objímám své dvě děti a v hlavě mi hučí strach i zoufalství. Po letech domácího násilí jsem konečně našla odvahu odejít od manžela, ale místo útočiště u kamarádky jsem narazila na další zavřené dveře. V téhle noci, mezi dětskými vzlyky a svým vlastním tichem, přemýšlím, jestli v tomhle světě existuje místo pro ty, kdo utíkají před temnotou.
Jsem Marie, tichá a oddaná své rodině, která se celý život snažila být oporou všem kolem sebe. Když se však moje neteř Jana pokusila využít mé důvěry a získat můj byt, pocítila jsem bolest zrady, jakou jsem nikdy předtím nezažila. Tento příběh je o tom, jak jsem se musela postavit sama za sebe, i když to znamenalo rozbít rodinné iluze.
Můj manžel mi řekl, že jede s kamarády do Bieszczad na víkend. O dva dny později jsem na internetu uviděla jeho fotku s jinou ženou. Tohle je příběh o bolesti, zradě a o tom, jak těžké je najít sílu začít znovu.
Utíkala jsem s dětmi v noci před násilným manželem, doufala v pomoc u nejlepší kamarádky, ale její muž nám odmítl otevřít. V tu chvíli jsem pochopila, jak osamělý může být člověk, když ho vlastní rodina i přátelé zradí. Tento příběh je mým voláním po pochopení a podpoře v české společnosti, která často přehlíží utrpení druhých.
Jmenuji se Jana a roky jsem snášela urážky své tchyně, která mě nikdy nepřijala do rodiny. Jednoho dne jsem ale našla v sobě sílu postavit se jí přímo u rodinného stolu, kde se lámaly ledy a padaly masky. Ten večer změnil nejen mě, ale i celou naši rodinu.
