Jednoho deštivého večera jsem vyhodila věci svého syna na chodbu a rozhodla se odejít žít ke své snaše. Rodina mě za to odsoudila, ale já nelituji – jen toho, že jsem nenašla odvahu dřív. Smrt mého muže mě zlomila, ale nakonec jsem v sobě našla sílu vzít život do vlastních rukou.
Jmenuji se Jana a celý můj život se točí kolem domu, který jsem považovala za svůj domov, ale nikdy mi nepatřil. Když mi tchyně Marie pohrozila vystěhováním, začala jsem pátrat po pravdě a odhalila rodinné tajemství, které změnilo vše. Musela jsem se postavit nejen jí, ale i svému muži Petrovi a najít odvahu bojovat za sebe i své děti.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že budu muset vyhodit vlastní tchyni z bytu. Roky jsem mlčela a snažila se chápat, ale když překročila poslední hranici, musela jsem se postavit sama za sebe. Tenhle příběh je o tom, jak těžké je říct dost, když jde o rodinu.
Jmenuji se Jana a po padesátce jsem poprvé v životě opravdu milovala. Vyprávím o tom, jak jsem se musela postavit vlastní rodině, překonat samotu a najít odvahu být šťastná. Přemýšlím, jestli mám právo na lásku, i když to mé okolí nechápe.
V osudové silvestrovské noci jsem byl svědkem toho, jak můj děda Štěpán udělal rozhodnutí, které navždy změnilo naši rodinu. Strach, odvaha a dávné křivdy se propletly v jediném okamžiku, kdy šlo o život i o pravdu. Tato noc mi ukázala, co znamená obětovat se pro druhé a kde jsou hranice rodinné lásky.
Od dětství jsem byla ta, která držela naši rodinu pohromadě, ale nikdy mě doopravdy neposlouchali. V tomto příběhu vyprávím, jak jsem hledala svůj vlastní hlas a snažila se vystoupit ze stínu, zatímco jsem balancovala mezi očekáváními rodiny a vlastním tichem. Je to příběh tiché bolesti, odvahy a boje za sebe samu.
Ve svých sedmdesáti osmi letech jsem přišla o domov, když mě vlastní děti zradily a prodaly můj dům za mými zády. V tomto příběhu sdílím bolest ztráty, rodinné konflikty, které mě roztrhaly, a těžkou cestu za znovunalezením důstojnosti. Je to vyprávění o boji, odolnosti a naději, které jsem se odmítla vzdát.
Sedím v kuchyni našeho panelákového bytu v Brně a cítím, jak se ve mně rozlévá prázdnota. Můj vztah s Petrem už dávno ztratil jiskru a já se ztratila v každodenním shonu, zapomněla jsem, kdo vlastně jsem. Toto je příběh mé cesty za sebepoznáním a odvahy znovu najít štěstí.
Jmenuji se Helena a celý život jsem věřila, že rodina je to nejcennější, co máme. Když mě ale moje snacha Markéta začala vnímat spíš jako domácí pomocnici než jako babičku, musela jsem najít odvahu postavit se za sebe. Můj příběh je o bolesti, odvaze a hledání hranic v rodině.
Jednoho rána jsem našla svého psa, jak se dusí po otráveném pamlsku, který někdo hodil přes náš plot. V šoku a zoufalství jsem bojovala o jeho život a zároveň začala odhalovat, kdo z našich sousedů by byl schopný takové krutosti. Příběh o strachu, nedůvěře a odvaze postavit se zlu v srdci obyčejné české čtvrti.
Jmenuji se Tereza a nikdy bych nevěřila, že se stanu hlavní postavou příběhu, který rozděluje rodinu i přátele. Zamilovala jsem se do otce svého bývalého přítele, což vyvolalo vlnu nepochopení, odsouzení a bolestných konfliktů. Přesto věřím, že každý má právo na vlastní štěstí, i když cesta k němu vede přes trny a slzy.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že se mi život během jednoho večera obrátí vzhůru nohama. Můj manžel Petr mi na poslední chvíli oznámil, že se mnou neodejde do našeho nového bytu, ale zůstane raději u své matky. Tato zrada mě donutila přehodnotit nejen naše manželství, ale i samu sebe.
