Jedné deštivé noci jsem jako strážník v malém českém městě zachraňoval jezevce, který uvízl v plotě panelákového dvora. Během zásahu jsem se musel vypořádat nejen s nebezpečím, ale i s nepochopením sousedů a vlastními pochybnostmi o smyslu své práce. Tento zážitek mi navždy změnil pohled na odvahu, soucit i vztahy mezi lidmi.
Ve svých třiašedesáti jsem se znovu zamilovala, ale místo radosti mě čekalo odsouzení od vlastních dětí. Musela jsem čelit jejich výčitkám, studu a vlastnímu strachu, jestli mám právo být šťastná. Tento příběh je o odvaze žít podle sebe navzdory očekáváním okolí.
Jmenuji se Jana a jednoho deštivého večera jsem svému manželovi oznámila, že odcházím. Rozhodnutí ukončit manželství nebylo snadné, ale dusivá atmosféra doma mě nutila volit mezi sebou a rodinou. Teď mě však nejvíc bolí, že moje děti mě vidí jako viníka a já nevím, jak jim vysvětlit, že jsem to udělala i kvůli nim.
Dnes vám povím o dni, kdy jsem musela překonat vlastní strach a požádat svého zetě, Tomáše, o pomoc. Vždycky jsem se ho trochu bála, protože je uzavřený a málokdy dává najevo emoce. Ale právě ten den se všechno změnilo a já pochopila, že někdy stačí jen udělat první krok.
Jmenuji se Šimon a celý život jsem bojoval s tím, jak mě vidí ostatní. Vyrůstal jsem v malé vesnici, kde se neodpouští odlišnost, a moje rodina nikdy nepochopila, proč nechci být tím, kým mě vidí oni. Tento příběh je o tom, jak těžké je najít odvahu být sám sebou, když vás všichni tlačí do škatulky, která vám nepatří.
Jednoho deštivého večera jsem se rozhodla požádat naši bohatou sousedku paní Vondráčkovou o pomoc, když už jsme s mámou nevěděly, jak dál pečovat o mého postiženého bratra. To, co následovalo, změnilo nejen naši rodinu, ale i mě samotnou. Příběh o odvaze, studu a nečekané solidaritě.
Nikdo mě nechápe. Vyhodila jsem vlastního syna z bytu a nastěhovala se k jeho manželce. Nelituji, jen mě bolí, že jsem se mu nedokázala postavit dřív.
V den své svatby jsem zjistila pravdu o Oskarově rodině a musela jsem se rozhodnout, zda budu žít podle jejich pravidel, nebo najdu odvahu postavit se za sebe. Prožila jsem nejdramatičtější ráno svého života, kdy jsem musela čelit nejen Oskarovi, ale i vlastní rodině a svým strachům. Nakonec jsem našla sílu odejít a začít znovu, i když to znamenalo ztratit všechno, co jsem si myslela, že chci.
Jednoho deštivého večera jsem vyhodila věci svého syna na chodbu a rozhodla se odejít žít ke své snaše. Rodina mě za to odsoudila, ale já nelituji – jen toho, že jsem nenašla odvahu dřív. Smrt mého muže mě zlomila, ale nakonec jsem v sobě našla sílu vzít život do vlastních rukou.
Jmenuji se Jana a celý můj život se točí kolem domu, který jsem považovala za svůj domov, ale nikdy mi nepatřil. Když mi tchyně Marie pohrozila vystěhováním, začala jsem pátrat po pravdě a odhalila rodinné tajemství, které změnilo vše. Musela jsem se postavit nejen jí, ale i svému muži Petrovi a najít odvahu bojovat za sebe i své děti.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že budu muset vyhodit vlastní tchyni z bytu. Roky jsem mlčela a snažila se chápat, ale když překročila poslední hranici, musela jsem se postavit sama za sebe. Tenhle příběh je o tom, jak těžké je říct dost, když jde o rodinu.
Jmenuji se Jana a po padesátce jsem poprvé v životě opravdu milovala. Vyprávím o tom, jak jsem se musela postavit vlastní rodině, překonat samotu a najít odvahu být šťastná. Přemýšlím, jestli mám právo na lásku, i když to mé okolí nechápe.
