Jmenuji se Lucie a celý život mě pronásleduje bolest z toho, že mě máma opustila kvůli svému novému manželovi. Po letech se objevila u mých dveří, zlomená a bez domova, a já stojím před nejtěžším rozhodnutím svého života. Můžu jí odpustit a přijmout ji zpět, nebo ji nechat za sebou tak, jak to kdysi udělala ona mně?
Jmenuji se Klára a nikdy nezapomenu na den, kdy mě Petr opustil v devátém měsíci těhotenství. Tři roky jsem bojovala s pocitem zrady, samoty a strachu, než se najednou objevil zpět v našem životě a prosil o odpuštění. Díky víře, modlitbě a podpoře své rodiny jsem musela najít sílu rozhodnout, zda mu otevřu dveře zpět – nejen do svého života, ale hlavně do života naší dcery.
Jmenuji se Sára a pracuji jako zdravotní sestra v nemocnici v Plzni. Nedávno jsem pečovala o paní Věru, starší ženu s obrovským srdcem a smyslem pro humor, která však byla opuštěná vlastní dcerou. Tato zkušenost mě donutila přemýšlet o rodinných vztazích, vině a o tom, co znamená skutečná blízkost.
Jednoho deštivého večera mě můj manžel Petr bez varování odvezl i s naší dcerou Aničkou do starého domu na samotě a nechal nás tam napospas osudu. V příběhu popisuji zoufalství, strach i vztek, které jsem prožívala, a jak jsem se snažila najít sílu postavit se nové realitě. Když se Petr po týdnu objevil, jeho chladná slova mi navždy změnila život.
V malém českém městečku se Veronika ocitla v situaci, kdy porodila dítě, jehož vzhled odhalil skrytou pravdu. Přestože byla vdaná za Petra, vzhled novorozence jasně naznačoval, že je v tom zapletený jiný muž. Přemožená vinou a strachem z Petrovy reakce se Veronika rozhodla pro srdcervoucí krok a nechala dítě v nemocnici, doufajíc, že její tajemství zůstane navždy pohřbené.
Láska rodiče nezná hranic, i když čelí bolesti ze zrady dítěte. Moje dcera opustila svého manžela a děti, nechala je, aby se o sebe postarali sami. Toto je příběh o vytrvalé lásce a boji o znovu poskládání rozbitých kousků.
