V šedesáti letech jsem s manželem zjistila, že naše děti nás už nepotřebují. Prožívám bolest z prázdného hnízda, hledám smysl a ptám se, jak dál žít, když se role rodiče rozplyne. Sdílím svůj příběh, abych našla útěchu a radu.
Jednoho deštivého večera mě manžel Petr opustil v polorozpadlém domě na Šumavě s naší dcerou Klárou. Zůstaly jsme samy, bez peněz, bez podpory, jen s nadějí, že dokážeme začít znovu. Tento příběh je o tom, jak jsme se postavily na vlastní nohy, našly odvahu a znovu objevily štěstí.
Celý život jsem prožila v malém městě na Vysočině, kde každý znal každého a svět byl jednoduchý. Když jsem se přestěhovala do Prahy na vysokou školu, zjistila jsem, že být ‘odjinud’ znamená mnohem víc než jen neznat tramvajové linky. Musela jsem bojovat nejen s anonymitou velkoměsta, ale i s předsudky a pocitem, že nikdy nikam doopravdy nezapadnu.
Příběh o setkání s tajemnou ženou jménem Viktorie, která navzdory své kráse a inteligenci zůstává sama. Její minulost je plná zklamání a bolestí, které ji vedly k rozhodnutí žít bez partnera. Setkání s Tomášem však může změnit její pohled na lásku a život.
Jsem na mateřské dovolené a moje tchyně, paní Nováková, neustále volá mému manželovi, tvrdíce, že potřebuje jeho pomoc. Cítím se osamělá a zanedbávaná, zatímco on tráví více času s ní než se mnou a naším dítětem. Napětí mezi námi roste, až se jednoho dne vše vyhrotí.
Život v kanceláři je monotónní, plný tabulek a tichých obědů. Večery nejsou o nic lepší, protože moje žena se zdá být vzdálená a přátelé jsou zaneprázdněni svými životy. Když nová kolegyně navrhla, abychom si po práci zašli na kávu, byl jsem překvapen, ale natolik zvědavý, že jsem souhlasil.
Po léta jsem žila v osamění, má rodina byla vzdálená a nezaujatá. Ale když se objevily zvěsti o mé závěti, objevili se u mých dveří, dychtiví získat to, co považovali za své. Jejich náhlý zájem odhalil jejich skutečné úmysly, což mě zanechalo rozčarovanou a osamělou.
S nadšením jsme očekávali příchod našeho prvního dítěte, připravovali každý detail s láskou a očekáváním. Petr byl mou oporou, podporoval mě v každém kroku těhotenství. Ale právě když jsem si myslela, že jsme silnější než kdy jindy, všechno se zhroutilo.
Ve svých 65 letech se ocitám sám, po životě poznamenaném osobními ztrátami a zradou. Bez dětí či partnera, na které bych se mohl spolehnout, se kolem mě stahují příbuzní jako supi, více zaujatí mým majetkem než mým zdravím. Navzdory mým snahám zajistit své dědictví se obávám, že mé plány se mohou rozpadnout.
Když můj partner nečekaně zemřel, jeho rodina si vzala všechno. Sama a ve čtyřiceti letech jsem čelila tvrdé realitě. Nikdo se nezajímal o můj boj znovu vybudovat svůj život.
Matka se potýká s emocionální vzdáleností, která se prohlubuje mezi ní a jejími dospělými dětmi. Zpochybňuje své nedávné rozhodnutí a hledá radu, zda její jednání nebylo příliš přísné.
