Jmenuji se Růžena a celý život jsem bojovala s tím, že jsem jiná než ostatní. Můj muž Vilém byl vždy středem pozornosti, zatímco já jsem se ztrácela v jeho stínu a v nepochopení jeho rodiny. Největší zkouškou pro mě byla jeho matka, která nikdy nepřijala, že někdo může být šťastný i v tichu.
Jsem Marie, sedmdesátiletá babička, která se snaží najít své místo v rodině své dcery Kláry. Můj zeť Lukáš mi nastavil přísná pravidla návštěv, což mě hluboce ranilo a přivedlo na pokraj zoufalství. V příběhu popisuji, jak jsem se snažila překonat neviditelné bariéry, které mezi námi vznikly, a jaké následky to mělo pro naši rodinu.
Jsem Marie a můj jediný syn se mi vzdaluje kvůli své ženě a domu, ve kterém jsem s manželem prožila celý život. Všechno začalo nevinně, ale teď mě obviňují, že jim nechci dopřát štěstí. Bojím se, že kvůli jednomu rozhodnutí ztratím to nejcennější – rodinu.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že naše rodina se rozpadne kvůli rozhodnutí mého dědečka. Po smrti babičky se děda zamiloval do sousedky a najednou jsme pro něj přestali existovat. Příběh o ztrátě, nepochopení a otázkách, na které možná nikdy nenajdeme odpověď.
Jmenuji se Lucie a poslední roky mého života se změnily v nekonečný kolotoč povinností, zatímco můj manžel Tomáš se uzavřel do sebe a přestal být součástí našeho světa. Každý den bojuji s pocitem selhání, když vidím, jak jiné ženy zvládají práci, děti i domácnost s lehkostí, zatímco já mám pocit, že se topím. Přemýšlím, kde se stala chyba a jestli je ještě možné najít cestu zpět k sobě i k němu.
Celý život jsem žila pro svou rodinu, až jsem zapomněla, kdo vlastně jsem. Když mě manžel zradil a opustil, zůstala jsem stát v troskách svého světa. Teprve tehdy jsem pochopila, jak moc jsem se obětovala a jak těžké je najít znovu samu sebe.
Jmenuji se Tomáš a nikdy jsem si nemyslel, že budu otcem, natož otcem malého kluka s autismem, kterého všichni odmítli. Můj příběh je o boji s předsudky, vnitřním strachem a o tom, jak láska dokáže překonat i ty největší překážky. Společně s Honzíkem jsme se museli postavit nejen společnosti, ale i vlastním pochybnostem.
Jmenuji se Natálie a celý život jsem bojovala s tím, že mě otec opustil hned po mém narození. Máma se snažila být silná, ale její bolest a únava nás nakonec rozdělily. Teď, když jsme si cizí, přemýšlím, jestli vůbec někdy najdeme cestu zpátky k sobě.
Jsem Jana a po narození naší dcery jsem zůstala na všechno sama, protože můj manžel zakázal mojí mamince, aby mi pomáhala. Každý den bojuji s únavou, osamělostí a pocitem, že selhávám, zatímco moje rodina se rozpadá pod tíhou nevyřčených křivd. Příběh o tom, jak rodinné konflikty a nedostatek podpory mohou zničit i to nejpevnější pouto.
Celý život jsem obětovala péči o rodiče a nikdy jsem si nenašla čas na vlastní štěstí. Po jejich smrti se cítím ztracená a prázdná, protože nevím, jak žít jen sama pro sebe. Přemýšlím, jestli jsem svůj život vůbec žila podle sebe, nebo jen podle očekávání druhých.
Celý život jsem věřila, že přátelství je něco hlubšího než jen společné kafe a povrchní řeči. S Janou jsme byly nerozlučné od střední školy, sdílely jsme radosti i bolesti. Ale jednoho dne jsem zaslechla něco, co mi navždy změnilo pohled na naši „dokonalou“ kamarádskou dvojici.
Jmenuji se Klára a vyprávím svůj příběh po boku Jana, kde každé ráno je tichým bojem o uznání a respekt. V našem malém bytě v Brně se i obyčejný čaj a rohlík stávají symbolem frustrace a nenaplněných snů. Každý den cítím tíhu nevyřčených očekávání a ptám se sama sebe, jestli chci příliš, nebo jestli si někdy uvědomím, že si zasloužím víc.
