Jmenuji se Tereza a v sedmnácti jsem se stala mámou. V tomto příběhu vás provedu bouřlivými roky, které následovaly: hádkami doma, ztrátou přátelství a hledáním sama sebe mezi plenkami a dospělými povinnostmi. Je to upřímné vyprávění o lásce, selhání a naději ve světě, který na mladé matky není připravený.
Po třinácti letech manželství s Petrem jsem se ocitla na samém dně. Boj o děti a vlastní důstojnost mě zcela pohltil a donutil mě čelit bolesti, nespravedlnosti i vlastním strachům. V tomto příběhu popisuji, jak jsem hledala sílu jít dál, i když se zdálo, že už není proč.
V nejbolestivějším okamžiku mého života mě opustil manžel, když už jsem věřila, že nikdy nebudu mít dítě. Tíha rodiny, společnosti i vlastních očekávání mě málem zlomila, ale nakonec jsem pochopila, že někdy musíme někoho pustit, abychom našli sami sebe. Dnes už vím, že každá ztráta v sobě skrývá možnost nového začátku.
Od dětství jsem bojovala s tím, abych splnila očekávání ostatních, hlavně své matky. Jedna věta, kterou mi řekla učitelka na gymnáziu, mi navždy změnila život: ‚Nikdo tě nemůže donutit cítit se méněcenným – jen když to dovolíš.‘ Toto je příběh o tom, jak jsem se naučila stát si za svým v české rodině, kde tlak na dokonalost pronikal vším.
Jednoho rána mě probudil telefonát od tchyně a já si uvědomila, že už dál nemůžu. Honza, kterého jsem kdysi milovala pro jeho vtip a laskavost, se proměnil v dospělé dítě, o které se musím neustále starat. Nakonec jsem sebrala odvahu, sbalila si věci a odešla – protože dospělého muže nezměním, ale sebe ještě zachránit můžu.
Jedné deštivé noci mě moje tchyně vyhodila z našeho bytu, zatímco můj manžel byl na služební cestě v Brně. Vše, čemu jsem věřila – rodina, důvěra, pocit domova – se zhroutilo během několika hodin. Můj příběh je o bolesti, rozhodnutích a hledání vlastní hodnoty v cizí rodině.
Jsem Jana a myslela jsem, že jsem konečně našla štěstí po letech samoty. Ale když jsem zjistila, jak hluboko je Marek stále zapletený do života své bývalé rodiny, musela jsem se rozhodnout, jestli chci žít v jeho stínu. Nakonec jsem svatbu zrušila a začala hledat vlastní cestu ke štěstí.
Celý život jsem žila pro svou rodinu, obětovala jsem své sny a touhy ve jménu lásky. Když mě manžel zradil a opustil, musela jsem se naučit znovu najít samu sebe. Tento příběh je o bolesti, odpuštění a hledání vlastní hodnoty.
Jmenuji se Tereza a nikdy bych nevěřila, jak hluboko může člověk klesnout, než znovu najde cestu ke světlu. Po ztrátě práce a rozpadu rodiny jsem se ocitla na dně, ale právě v těch nejtemnějších chvílích jsem objevila sílu v modlitbě a víře v Boha. Tento příběh je o tom, jak jsem se naučila znovu věřit – nejen v Boha, ale i sama v sebe.
Přijala jsem do svého bytu sestřenici v nouzi, protože jsem věřila, že rodina je nade vše. Po měsících jsem zjistila, že mě okrádala, a bolest z její zrady mi převrátila život naruby. Teď se ptám sama sebe – má smysl slepě důvěřovat i těm nejbližším?
Jmenuji se Alena a po třiceti letech manželství jsem si uvědomila, že už dál nemůžu žít jen pro druhé. Vždycky jsem byla tou, která držela rodinu pohromadě, ale někde cestou jsem ztratila samu sebe. Teď stojím na prahu nové životní etapy a ptám se sama sebe, jestli mám právo hledat štěstí i pro sebe.
Jmenuji se Klára Novotná a celý život mě pronásledovala slova mé vlastní matky, která mě po porodu nazvala „obyčejnou“. Dlouhá léta jsem bojovala s pocitem méněcennosti, až jsem se rozhodla vzít svůj osud do vlastních rukou a ukázat všem, že krása není jen otázkou vzhledu. Můj příběh je o bolesti, odvaze a o tom, jak jsem našla sebevědomí navzdory rodinným konfliktům i předsudkům okolí.
