Nikdy nezapomenu na svůj maturitní ples, protože jsem ten večer musela čelit své největší noční můře – veřejné ostudě. Všichni kolem mě lpěli na tradicích a očekáváních, ale já jsem cítila, že pokud se jim podvolím, ztratím samu sebe. Stála jsem tak před nelehkým rozhodnutím – buď být jednou z davu, nebo ochránit svoji důstojnost a postavit se nespravedlnosti tváří v tvář.
Všechno začalo ve chvíli, kdy rána nenechala žádný prostor pro klidné ráno. V jediné minutě jsem musela rozhodnout, jestli vydržet a nechat vše běžet, nebo utéct a riskovat úplně vše. Pořád si lámu hlavu — byla odvaha zůstat, anebo jsem si zvolila správně, když jsem konečně jednou dala přednost sobě?
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že jeden okamžik na fotbalovém hřišti změní celý můj život. Můj dvouletý syn Matýsek vběhl během zápasu mezi hráče a já, bez přemýšlení, jsem se za ním rozběhla. To, co následovalo, mi převrátilo život naruby a donutilo mě přemýšlet o tom, jak snadno se může stát terčem veřejného soudu.