Od chvíle, kdy mi bylo osmnáct, jsem musel platit tátovi nájem za svůj pokoj. Dnes, když je starý a nemocný, očekává, že ho budu finančně podporovat, jako by mezi námi nikdy nebyly žádné křivdy. Můj příběh je o rodině, penězích, starých ranách a otázce, co vlastně znamená být rodinou.
Jednoho dne v práci se kolegové začali bavit o tom, jak finančně podporují své rodiče. V tu chvíli jsem si uvědomil, že vlastně vůbec nevím, kolik můj táta dostává důchod, a upřímně mě to nikdy nezajímalo. Ale tahle otázka mě začala pronásledovat a otevřela staré rodinné rány, které jsem se snažil léta ignorovat.
Celý život jsem se snažil od svého otce distancovat, protože jsem měl pocit, že mi nikdy nerozuměl. Jedna nečekaná debata v práci mě ale donutila přehodnotit svůj postoj a začít pátrat po tom, co se vlastně v naší rodině dělo. Nakonec jsem zjistil, že někdy je potřeba překročit vlastní stín a otevřít oči i srdce.
