Můj manžel byl kdysi silný a oblíbený muž, ale po mrtvici se stal někým úplně jiným. Každý den bojuji s pocitem viny, únavou a bezmocí, protože ho nedokážu opustit, i když už to není ten člověk, kterého jsem si brala. Přesto hledám sílu pokračovat dál a ptám se sama sebe, co znamená věrnost a láska, když se všechno změní.
Po dvaceti letech manželství jsem se ocitla před rozhodnutím, které změnilo celý můj život. Odmítla jsem dál pečovat o manželovu psychicky nemocnou matku, protože jsem už nemohla – a on mi to nikdy neodpustil. Teď stojím sama a přemýšlím, jestli jsem byla sobecká, nebo jestli jsem si jen zachránila vlastní duši.
Moje sestra Eliška je o tři roky starší než já. Navzdory svému věku nikdy nepochopila pojem zodpovědnosti. Zatímco jsem si šla za svými sny a budovala vlastní život, Eliška zůstávala připoutaná k našim rodičům, spoléhajíc na jejich podporu. Když náš otec onemocněl, její rozhodnutí upřednostnit vlastní touhy před rodinnými povinnostmi zničilo náš vztah.
