Můj manžel Petr trval na tom, že jeho nemocná babička Marie se k nám musí nastěhovat. Já jsem se bála, že to nezvládneme, ale Petr mě neposlouchal. Když jsem se postavila na odpor, sbalil si kufry a pohrozil rozvodem.
Jednoho deštivého rána mě sousedka Jana požádala, abych se postarala o její maminku, když odjíždí za prací do Německa. Po odchodu do důchodu jsem se cítila ztracená a osamělá, ale péče o paní Věru mi obrátila život naruby. Přestože jsem čelila nepochopení vlastní rodiny a bolestným vzpomínkám, našla jsem v této nové roli nečekaný smysl a sílu.
Jmenuji se Petra a můj život se obrátil vzhůru nohama, když se ke mně a mému manželovi nastěhovala jeho matka. Všední dny se změnily v boj o soukromí, hranice a vlastní štěstí. V příběhu popisuji, jak těžké je najít rovnováhu mezi péčí o blízké a ochranou vlastního domova.
Cesta stárnutím je často plná nedorozumění a emocionální bolesti. Mnoho starších lidí se cítí opuštěno těmi, které kdysi milovali. Tento příběh se ponořuje do dojemného zážitku Anny, která se mylně domnívá, že ji její syn, Petr, veze do domova pro seniory, což vede k srdcervoucímu uvědomění.
