Od dětství jsem byla ta, která vždy pomáhala, neviditelná dcera, která měla být oporou pro mámu a nemocného bratra. Po letech výčitek a obětí jsem jednoho dne sbalila batoh a utekla z domova, nechávajíc za sebou rodinu i pocit viny. Dnes, po letech, se stále ptám: měla jsem právo vybrat si sebe místo rodiny?