Bydlím s rodiči v paneláku na pražském Jižním Městě. Naše sousedka, paní Novotná, a její dcera Klárka žijí v neustálém strachu a nedostatku kvůli otcově alkoholismu. Příběh vypráví o tom, jak jsem se snažil pochopit jejich bolest a proč některé rány nikdy nepřestanou bolet.
Dostala jsem anonymní přání k svátku, ale podle písma jsem okamžitě poznala, kdo je jeho autorem. V ten moment se mi rozběhly vzpomínky na starou lásku, která mi kdysi zlomila srdce, a já věděla, že se vrátil do Prahy. Celý den jsem bojovala se svými emocemi, až jsem se rozhodla čelit minulosti tváří v tvář.
Jmenuji se Milena a jednoho večera se mi rozpadl svět, když jsem zjistila, že můj manžel Petr vede dvojí život. Je to příběh o zradě, rodinných konfliktech a mé cestě za znovunalezením vlastní důstojnosti. Dokáže člověk znovu najít sám sebe po takové ráně?
Jmenuji se Michal a jsem lékař z Prahy. Jednoho večera jsem udělal rozhodnutí, které navždy změnilo můj vztah s rodinou i pohled na sebe samotného. Tento příběh je o vině, rodinných konfliktech a otázce, zda lze napravit chyby minulosti.
Jmenuji se Alena Novotná a vyprávím vám, jak jsem přišla o svou nejbližší kamarádku kvůli domácímu násilí, a jak jsem ji po letech našla a pomohla jí znovu najít samu sebe. Procházela jsem každodenními scénami pražských autobusů, tržišť a malých bytů, bojovala se strachem, vinou i otázkou: lze zachránit někoho, kdo o to nestojí? Tento příběh je mým pokusem pochopit, kde končí odpovědnost přítele a začíná odpovědnost rodiny a společnosti.
Jmenuji se Klára a s manželem Ivanem jsme se rozhodli koupit náš první byt v Praze. Jenže jeho maminka, paní Růžena, se do všeho vměšuje a já začínám ztrácet půdu pod nohama. Musím si vybrat mezi svými sny a očekáváními rodiny, zatímco naše manželství prochází těžkou zkouškou.
Všechno začalo náhodným setkáním na hlavním nádraží v Praze, které mi převrátilo život naruby. Rozhodl jsem se najít Magdalénu, dívku, kterou jsem miloval jako kluk, a musel jsem se přitom postavit svým selháním, rodinným konfliktům i otázce, jestli lze napravit minulost. Je to příběh o cestě vzpomínkami, lítosti a naději na druhou šanci.
V noci utíkám s dětmi z bytu, kde násilí bylo na denním pořádku. Opuštěná i nejlepší kamarádkou zůstávám na studené chodbě paneláku, zoufalá a bezradná. Přemýšlím, jestli v tomhle městě ještě existuje někdo, kdo by mi podal pomocnou ruku.
Jmenuji se Anna a celý život jsem pracovala jako zdravotní sestra v pražské nemocnici. Po odchodu do důchodu jsem doufala v klidné stáří a radost s vnoučaty, ale místo toho mě čekala samota, finanční nejistota a pocit, že jsem pro vlastní děti neviditelná. V tomto příběhu odhaluji, co znamená být babičkou v Česku dnes, když vás rodina i společnost často přehlížejí.
Jmenuji se Jana a s manželem Petrem jsme vždy snili o malém domku na Šumavě, kde bychom mohli najít klid. Místo toho jsme roky žili v Praze, obklopeni neustálými požadavky našich rodin, které nás vysávaly emocionálně i finančně. Nakonec jsme museli udělat těžké rozhodnutí, které změnilo náš život – a možná i vztahy v celé rodině.
Jmenuji se Nora a celý můj život se točil kolem mé babičky, která mě vychovávala v malém bytě na Žižkově. Když se po letech nečekaně vrátila moje matka Klára, všechno, co jsem považovala za jisté, se začalo hroutit. V téhle emoční horské dráze jsem musela volit mezi loajalitou, rodinou a vlastní budoucností.
Moje vyprávění začíná v okamžiku, kdy jsem musela volit mezi vlastní matkou a nemocnou tchyní. Vyrůstala jsem jen s mámou, která pro mě obětovala celý život, ale teď, když potřebovala mou blízkost, já jsem byla na druhém konci Prahy u ženy, která mi nebyla pokrevní rodinou. V tom zápasu mezi povinností, láskou a starými bolestmi jsem zjistila, jak křehké jsou hranice rodiny a srdce.
