Všechno začalo jedním výbuchem vzteku v naší malé kuchyni na Žižkově. Máma, majitelka vyhlášené pekárny, vždycky tvrdila, že si poradíme sami – dokud se náš svět nezačal hroutit. Právě tehdy jsme zjistili, že rodina může být nejen břemenem, ale i záchranným lanem.
V den pohřbu paní Novotné, ženy, která mi po smrti mé maminky pomohla přežít v Praze, se mi v hlavě honí vzpomínky na všechny chvíle, kdy mi byla oporou. Vzpomínám na naše společné večery, její laskavost i na to, jak mě naučila postavit se na vlastní nohy. Její odchod mě nutí přemýšlet, co vlastně znamená rodina a jestli si někdy dokážeme opravdu vážit těch, kteří nám nejsou pokrevně blízcí, ale přesto jsou naším domovem.
Dva týdny poté, co jsem si vzala svou stárnoucí maminku Marii k sobě do bytu v Praze, se mi obrátil život vzhůru nohama. Vždycky jsem si myslela, že to bude těžké, ale skutečnost mě zaskočila – staré křivdy, nevyřčené výčitky a každodenní drobnosti se proměnily v bouři emocí. Teď přemýšlím, jestli jsem vůbec připravená být dcerou, kterou moje maminka potřebuje.
Jmenuji se Petr a nikdy jsem si nemyslel, že budu vychovávat své dvě děti sám. Každou noc jsem pracoval na směnách v pekárně, abych jim zajistil střechu nad hlavou, a přitom bojoval s únavou i zoufalstvím. Jednoho dne se však stalo něco, co mi změnilo život a donutilo mě přemýšlet, jestli ještě v lidech zůstalo dobro.
Včera večer se naše rodina sešla u tchyně, kde nám oznámila rozdělení dědictví. Můj manžel Tomáš dostal jen malou chatu, zatímco jeho mladší bratr Petr získal byt v centru Prahy. Cítím bolest, nespravedlnost a nevím, jak to v naší rodině napravit.
Celý život jsem prožila v malém městě na Vysočině, kde každý znal každého a svět byl jednoduchý. Když jsem se přestěhovala do Prahy na vysokou školu, zjistila jsem, že být ‚odjinud‘ znamená mnohem víc než jen neznat tramvajové linky. Musela jsem bojovat nejen s anonymitou velkoměsta, ale i s předsudky a pocitem, že nikdy nikam doopravdy nezapadnu.
Jana odjela a Petr zůstal sám se svými myšlenkami a pocitem ztráty. Musí se rozhodnout, zda opustí svůj rodný kraj a vydá se za lepšími příležitostmi do Prahy. Jeho rodina a budoucnost jeho dcery jsou v sázce.
Jsem Marie, sedmdesátiletá žena, která žije sama v Praze. Bez manžela a s dětmi, které mě nikdy nenavštěvují, se snažím najít smysl ve svém každodenním životě. Přemýšlím o svých rozhodnutích a o tom, jak jsem se dostala do této situace.
V srdci Prahy se odehrává příběh o lásce, zradě a hledání pravdy. Hlavní hrdinka Eliška se snaží najít rovnováhu mezi svými city k dvěma mužům, zatímco se potýká s vlastními nejistotami a očekáváními. Příběh plný emocí a dramatických zvratů odhaluje, jak důležité je být věrný sám sobě.
Každý muž sní o tom, že si vezme ženu, kterou miluje, ale někdy si vezme i její rodinu. Moje žena, Jana, je stále pevně spjatá se svou matkou, paní Novákovou, způsobem, který jsem nikdy nečekal. Během našeho chození jsem byl blaženě nevědomý o síle jejich pouta. Byla to láska, co mě oslepilo, nebo to prostě uměly dobře skrývat? Zatímco chápu občasnou potřebu rodinné rady, existuje bod, kdy se to stává dusivým.
Pro Jakuba, softwarového vývojáře v rušném pražském technologickém podniku, je život cyklem kódu a kávy. Jeho sociální okruh je omezený, většina kolegů jsou ženy, které preferují svou vlastní společnost, a jeho přátelé jsou roztroušeni po celé zemi. V poslední době se jeho partnerka, Lenka, emocionálně vzdálila, což Jakuba nechává pocitově izolovaného. Když nová členka týmu, Tereza, navrhne večerní procházku, Jakub váhavě souhlasí, netušíc o znepokojivých pravdách, které vyplují na povrch.
Upřímný příběh o tom, jak víra a modlitba pomohly Emě překonat náročné období po životní chybě, která ji zavedla na nečekanou cestu.
