Všechno začalo jedním obyčejným večerem, kdy jsem se s manželem pohádala kvůli večeři. Děti už dávno odešly z domu a my jsme zůstali sami, nuceni čelit pravdě o našem vztahu. Ten večer mi otevřel oči a donutil mě přemýšlet, jestli je možné začít znovu i po tolika letech společného života.
Celý život jsem žila pro své děti, vzdala jsem se svých snů i přátel, abych jim zajistila šťastné dětství. Teď, když jsou dospělé a mají vlastní životy, cítím se opuštěná a zbytečná. Přemýšlím, jestli jsem někde neudělala chybu, nebo jestli je tohle prostě osud všech matek.
Jsem Marta a vyprávím o prvním létě, kdy naše děti odjely z domu a já s Pavlem jsme zůstali sami. Najednou nás obklopilo ticho, které odhalilo pravdu o našem vztahu – o tom, co jsme ztratili a co možná můžeme znovu najít. Je to příběh o hledání sebe sama i druhého člověka v době, kdy rodičovství přestalo být středem našeho světa.
Po osmadvaceti letech manželství jsem se ocitla na rozcestí. Jako Jana, oddaná manželka a matka dvou dětí, jsem najednou pocítila prázdnotu, když děti odešly z domu. Tento příběh je o tom, jak jsem znovu objevila svou dávno zapomenutou vášeň pro malování a jak to změnilo nejen mě, ale i mé manželství s Petrem.
V šedesáti letech jsem s manželem Petrem zjistila, že naše děti nás už nepotřebují. Tři dospělé děti se rozprchly do světa a my zůstali sami v našem bytě na Vinohradech, plní otázek a nejistoty. Příběh o bolesti, hledání nového smyslu a odvaze čelit samotě.
V šedesáti letech jsem s manželem zjistila, že naše děti nás už nepotřebují. Prožívám bolest z prázdného hnízda, hledám smysl a ptám se, jak dál žít, když se role rodiče rozplyne. Sdílím svůj příběh, abych našla útěchu a radu.
Po odchodu našich dětí z domova jsem se cítil ztracený a osamělý. Spolu s manželkou Jitkou jsme museli čelit nejen tichu v bytě, ale i dávno nevyřčeným otázkám o našem vztahu a budoucnosti. Nakonec jsme však objevili nové radosti a smysl života, který jsme kdysi dávno ztratili v každodenním shonu.
