Jmenuji se Klára a narodila jsem se, když mé matce bylo šestašedesát let. Celý život jsem bojovala s předsudky, nepochopením i vlastními pochybnostmi. Teď poprvé otevírám své srdce a sdílím, jaké to je vyrůstat v české realitě s matkou, která je spíš babičkou.
Jmenuji se Petr a vyprávím svůj příběh o tom, jak jsem kvůli lásce k Janě, ženě, která neodpovídala představám mého okolí, přišel o přátele, málem i rodinu, ale našel skutečné štěstí. Naše boj s předsudky vyvrcholil na naší svatbě a narození naší dcery Elišky všem ukázalo, že pravá láska nezná hranice. Dodnes se ptám: kolik z nás žije ve strachu z cizího názoru místo toho, abychom následovali své srdce?
Dvacet let jsem každé ráno naléval kávu zamračenému panu Novákovi v našem malém pražském bistru, aniž bych o něm cokoli věděl. Když jednoho dne přestal chodit, začal jsem pátrat po jeho osudu a odhalil jsem pravdu, která mi změnila pohled na lidi i na sebe samotného. Je to příběh o samotě, předsudcích a o tom, co zůstává nevyřčeno mezi řádky každodenního života.
Celý život jsem slyšela, že jsem líná, protože si usnadňuji práci. Když jsem si konečně pořídila vysněné spotřebiče, místo radosti přišla vlna kritiky od nejbližších. Teď přemýšlím, jestli je pohodlí opravdu hřích, nebo jen jiná cesta ke štěstí.
Na svůj svatební den, kdy se slunce sklání nad Vltavou, sedím na vozíku a čekám, až řeknu své ‚ano‘ Davidovi. Ve mně se mísí hrdost, strach a vzpomínky na okamžik, který mi změnil život. Toto je příběh o boji s předsudky, rodinné bolesti a síle lásky, která bourá všechny hranice.
Jednoho mrazivého únorového rána jsem se rozhodla pomoci bezdomovci Nikolu, což navždy změnilo můj pohled na svět. Skrze naše rozhovory a společné chvíle jsem poznala hloubku jeho boje a pravdu o společnosti, která často zavírá oči před utrpením druhých. Tento příběh je o soucitu, předsudcích a otázkách, které si klademe, když se setkáme s cizí bolestí.
Můj syn Tomáš opustil svou rodinu a já jsem zůstala stát před rozhodnutím, které mi lámalo srdce. Přestože mě jeho odchod zničil, nedokázala jsem se otočit zády k jeho ženě a malému vnukovi. Toto je příběh o bolesti, hanbě i odvaze čelit předsudkům sousedů a zachovat si lidskost.
Jmenuji se Mirela a celý život bojuji s předsudky kvůli svému vzhledu a původu. Nejvíc mě zasáhlo, když mi před vlastním synem řekli, že nejsem jeho matka, ale chůva. Tento příběh je o bolesti, boji za důstojnost a otázkách, kým jsme v očích ostatních.
Ve dvaašedesáti letech jsem nečekaně znovu našla lásku, ale můj syn to nedokázal přijmout. Musela jsem čelit jeho odsouzení i vlastní nejistotě, abych si obhájila právo na štěstí. Tento příběh je o odvaze žít naplno navzdory předsudkům a bolesti.
Jmenuji se Jana a můj život se obrátil naruby, když jsem onemocněla roztroušenou sklerózou. Moje tchyně, paní Novotná, mě kdysi obdivovala, ale teď mě považuje za přítěž pro svého syna. Bojuji nejen s nemocí, ale i s rodinnými předsudky a otázkou, co je skutečná láska a oddanost.
Jsem Petr a po rozvodu jsem musel bojovat o to, abych mohl zůstat se svými dětmi. Prošel jsem soudy, předsudky i vlastními pochybnostmi, ale nikdy jsem nepřestal věřit, že děti potřebují svého otce stejně jako matku. Můj příběh je o bolesti, naději i odvaze postavit se za to, co je správné.
Ve svých třiašedesáti jsem se znovu zamilovala, ale místo radosti mě čekalo odsouzení od vlastních dětí. Musela jsem čelit jejich výčitkám, studu a vlastnímu strachu, jestli mám právo být šťastná. Tento příběh je o odvaze žít podle sebe navzdory očekáváním okolí.
