Nikdy bych nevěřila, že mě život dovede až sem – na břeh Máchova jezera, kde v bílých šatech čekám na svůj velký den, přestože už nikdy neudělám jediný krok. Můj vozík je ověšený květinami, ale v srdci mám spoustu pochybností, jestli si zasloužím Markovu lásku. Přesto, když se na mě podívá, cítím, že všechno má smysl – i když cesta sem byla plná bolesti, hádek a slz.