Jednoho horkého letního odpoledne jsem se rozhodl prodat svůj byt a odejít do domova důchodců. Peníze z prodeje si však nechám pro sebe a své dceři Lucii nepomohu, což ve mně vyvolává silné výčitky svědomí. Je to sobecké, nebo je správné, že chci, aby se Lucie postavila na vlastní nohy?
Všechno se změnilo v den, kdy mi maminka oznámila, že prodává byt, který mi kdysi slíbila. V zoufalství a bolesti jsem hledala útěchu v modlitbě, zatímco se naše rodina rozpadala pod tíhou nevyřčených křivd. Nakonec jsem musela najít sílu odpustit a pochopit, že víra je někdy jediným pevným bodem, když se všechno ostatní hroutí.
Sedím v kuchyni svého bytu na Žižkově a přemýšlím, jestli dělám správně, když chci prodat svůj byt a odejít do domova důchodců, aniž bych pomohla své dceři. Vždycky jsem věřila, že člověk má jít vlastní cestou, ale teď mě tíží pochybnosti. Moje rozhodnutí vyvolalo v rodině bouři a já nevím, jestli jsem sobecká, nebo jen spravedlivá.
