Od samého začátku svého příběhu cítím, jak se mi pod nohama hroutí půda jistoty, kterou jsem si roky stavěla s Martinem. Zvnějšku může náš společný život vypadat spořádaně, uvnitř mě však zaživa sžírá ticho, prázdno a obavy z naprosté samoty pod tíhou odpovědnosti, když veškerá podpora zůstává jen nesplněným příslibem. Když kráčím sama večer po paneláku s nákupem v ruce a cítím, jak mi někde hluboko v hrudi sílí strach, začínám si pokládat zásadní otázku: je lepší přežívat po boku člověka, který mi je vzdálenější než cizinec, nebo najít klid a odvahu v samotě?