Celý život jsem svého otčíma Milana považovala za tátu, i když jsem později zjistila, že není mým biologickým otcem. Když ale začal při přípravách svatby mé mladší sestry Kláry dávat jasně najevo, že ona je jeho favoritka, pocítila jsem bolest, žárlivost a zradu. Můj příběh je o tom, jak těžké je vyrovnat se s pocitem, že v rodině nejste na prvním místě.
„Jako bych pro ni byla neviditelná,“ stěžovala si Eva své kamarádce Janě. „Myslela jsem, že rodina znamená něco víc.“
Naše dcera se upnula na okázalé dárky od svého dědečka, což vedlo k žárlivosti a napětí mezi jejími sourozenci. S třemi dětmi v naší domácnosti způsobuje tato nerovnováha rozkol, který se zdá být nemožné napravit.
Láska rodičů by měla být bezpodmínečná a rovnoměrně rozdělená mezi všechny děti. Přesto se může protekce vkrádat do rodiny, zanechávajíc jedno dítě neviditelné a nemilované. Toto je příběh mého syna, Petra, který byl zastíněn úspěchy a šarmem své sestry.