Držím sklenici vody, ale její váha není nic proti tomu, co už roky nosím v sobě. Můj příběh je o mlčení, rodinných hádkách a strachu říct pravdu. Učím se pustit to, co mě dusí, a ptám se: jak dlouho ještě vydržím?
Jsem Jana a po narození naší dcery jsem zůstala na všechno sama, protože můj manžel zakázal mojí mamince, aby mi pomáhala. Každý den bojuji s únavou, osamělostí a pocitem, že selhávám, zatímco moje rodina se rozpadá pod tíhou nevyřčených křivd. Příběh o tom, jak rodinné konflikty a nedostatek podpory mohou zničit i to nejpevnější pouto.
Všechno začalo jedné noci, kdy jsem se zhroutila na chodbě našeho bytu, neschopná dál zvládat péči o těžce nemocnou maminku. Nikdy jsem nevěřila v modlitbu, ale zoufalství mě přivedlo k tomu, abych to zkusila – a právě v těch chvílích jsem objevila sílu, o které jsem netušila, že ji v sobě mám. Dnes se ptám sama sebe, jestli bych to zvládla bez víry, nebo jestli je víra jen poslední záchranný kruh, když už nic jiného nezbývá.
