Jmenuji se David a pracuji jako zdravotní bratr na neurologické rehabilitaci v Praze. Po vlastním mozkovém infarktu jsem čekal, že mě někdo z rodiny vyzvedne z nemocnice, ale nikdo nepřišel. Tato zpověď je mým pokusem pochopit, kam se mezi námi vytratila láska, odpovědnost a schopnost odpouštět.