Jmenuji se Petra a poslední rok mého života se točí kolem neustálých stížností mé maminky, která odešla do důchodu. Snažím se vybalancovat péči o vlastní rodinu, práci a její nekonečné výčitky, že na ni nemám čas. Píšu svůj příběh, protože věřím, že nejsem jediná, kdo se v tomhle kolotoči ztrácí.
Moje žena Jana mě opustila a nechala mi na krku tři malé děti. Musel jsem se naučit být mámou i tátou zároveň, bojovat s předsudky i vlastními pochybnostmi. Přesto jsem nikdy nelitoval, protože děti jsou to jediné, co mi dává smysl.
Jmenuji se Naďa a nikdy jsem si nemyslela, že budu stát mezi štěstím své dcery a její touhou po svobodě. Když mi Klára oznámila, že chce opustit svého úspěšného manžela, roztočil se kolotoč emocí, výčitek a rodinných tajemství. V tomto příběhu odhaluji, proč jsem ji přesvědčovala, aby ještě zůstala, a jaké to mělo následky.
Jmenuji se Tereza a vyrůstala jsem v malém městě na Vysočině. Můj život se navždy změnil, když do něj vstoupil nevlastní otec Petr, který mi dal lásku a oporu, jakou jsem od vlastního otce nikdy nezažila. Tento příběh je o bolesti, odpuštění a o tom, jak těžké je někdy říct «děkuji» těm, kteří si to nejvíc zaslouží.
Jmenuji se Radka a nikdy nezapomenu na ten listopadový večer, kdy jsem byla přistižena při krádeži potravin v supermarketu. Místo očekávaného trestu mi však strážník Tomáš nabídl pomoc, která změnila nejen náš Štědrý den, ale i celý můj pohled na svět. Tento příběh je o zoufalství, studu, ale i o lidské laskavosti, která dokáže rozbít i ty nejpevnější zdi beznaděje.
Všechno začalo jedním výbuchem vzteku v naší malé kuchyni na Žižkově. Máma, majitelka vyhlášené pekárny, vždycky tvrdila, že si poradíme sami – dokud se náš svět nezačal hroutit. Právě tehdy jsme zjistili, že rodina může být nejen břemenem, ale i záchranným lanem.
Všechno začalo jedním rozhovorem u kuchyňského stolu, kdy mi syn navrhl prodat dům, ve kterém jsem prožila celý život. Musela jsem čelit nejen svým vzpomínkám a strachu z neznáma, ale i rodinným konfliktům, které vypluly na povrch. Nakonec jsem však zjistila, že někdy je třeba pustit minulost, abychom mohli najít nový smysl života.
Sedím v kuchyni a sleduji, jak moje dcera Anna spěchá do práce, zatímco její malý syn zůstává v péči chůvy. Nedokážu pochopit, proč se s manželem rozhodli mít dítě právě teď, když oba žijí jen svou kariérou. V příběhu se potýkám s vlastními pocity viny, nepochopení a touhou po rodinné blízkosti, která se mi zdá být nenávratně ztracená.
Jmenuji se Lucie a nikdy jsem si nemyslela, že budu jediná, kdo drží naši rodinu nad vodou. Každý den se potýkám s vnitřním bojem mezi láskou a zklamáním, protože můj manžel Petr už dlouho nenese žádnou odpovědnost za naši finanční situaci. Hledám cestu, jak znovu najít úctu k němu i k sobě samé.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že obyčejná návštěva u rodičů může roztrhnout rodinu na kusy. Můj syn Matýsek toužil po chvílích s babičkou a dědou, ale já jsem věděla, že za zavřenými dveřmi našeho domu se skrývá víc než jen rodinné teplo. Tohle je příběh o tom, jak těžké je žádat o pomoc, když se z ní stane zbraň.
V den pohřbu paní Novotné, ženy, která mi po smrti mé maminky pomohla přežít v Praze, se mi v hlavě honí vzpomínky na všechny chvíle, kdy mi byla oporou. Vzpomínám na naše společné večery, její laskavost i na to, jak mě naučila postavit se na vlastní nohy. Její odchod mě nutí přemýšlet, co vlastně znamená rodina a jestli si někdy dokážeme opravdu vážit těch, kteří nám nejsou pokrevně blízcí, ale přesto jsou naším domovem.
Jmenuji se Luboš a před dvaceti lety jsem opustil svou dceru Kláru, abych mohl pracovat v Německu a zajistit jí lepší budoucnost. Dnes, když je jí třicet dva, se snažíme najít cestu zpět k sobě, i když mezi námi zůstává spousta nevyřčených slov a bolesti. Tento příběh je o vině, odpuštění a o tom, jak těžké je napravit to, co jsme kdysi ztratili.
