Jmenuji se Jana. Můj život se rozpadl na kusy, když můj syn Matěj onemocněl, a místo podpory jsem narazila na zeď mlčení a nepochopení, dokonce i od vlastní rodiny. Toto je můj výkřik do ticha, ale i naděje, že někdo uslyší ten křik, který zůstává v mnoha českých domácnostech nevysloven.
Jsem Jana a poslední týdny mě dohání k šílenství. Teta Jarmila, manželova příbuzná, si myslí, že se celý svět musí točit kolem ní – a její narozeniny letos překročily všechny meze. Přestože jsme s manželem sotva vyšli s penězi, čekala od nás drahý dar a vůbec jí nezajímalo, co to pro nás znamená.
Jsem Marie a nikdy bych nevěřila, že se můj vlastní domov stane místem, kde budu bojovat o kousek klidu. Můj syn Petr a jeho žena Jana se k nám nastěhovali po těžké životní situaci, ale místo vděčnosti přinesli do našeho bytu napětí, hádky a pocit, že už tu nejsem doma já, ale oni. Teď stojím na rozcestí a nevím, jak zachránit nejen svůj domov, ale i vztah se synem.
Jmenuji se Lucie a žiji v malém bytě v pražských Vršovicích se svým mužem a tříletou dcerkou. Moje rodina mě neustále žádá o věci, které už nepotřebuji, ale často jde o předměty, které bych si ráda nechala pro sebe nebo pro dceru. Cítím se rozpolcená mezi touhou pomoci a potřebou chránit své vlastní hranice.
Od první chvíle mě rodina postavila před hotovou věc: měla jsem se vzdát všeho a starat se o nemocnou tchyni. Měsíce jsem bojovala s výčitkami, vyčerpáním a naprostým nedostatkem podpory, až jsem se rozhodla udělat krok, který mi změnil život. Je sobectví opravdu jen péče o sebe, nebo je to jediná cesta, jak si zachovat vlastní důstojnost?
Jmenuji se Marie a po devíti dcerách se celý můj svět točí kolem očekávání desátého dítěte. S manželem Petrem žijeme v Plzni a naše každodennost je plná lásky, ale i tlaku okolí, které neustále komentuje naši ‚dívčí armádu‘. Tento příběh vás provede mou cestou skrze stereotypy, rodinné konflikty a vlastní obavy, zatímco čekám na zprávu o pohlaví našeho desátého dítěte.
Jmenuji se Lucie a ocitla jsem se v pasti mezi svým manželem Petrem a mojí matkou Janou. Staré křivdy a neodpuštěné chyby roztrhaly naši rodinu na kusy, zatímco já jsem se snažila najít cestu ke smíření. Můj příběh je o bolesti, vině, ale i naději, že láska může překonat i ty nejhlubší rány.
Jmenuji se Ivana a stojím na rozcestí mezi péčí o svou malou dceru a bezmocí vůči stárnutí svého otčíma, Karla, který žije sám v rozpadajícím se domě na venkově. Když jsem mu navrhla domov pro seniory, jeho zhroucení mě pronásleduje a pocit viny i odpovědnosti mi nedává spát. Toto je příběh o lásce, oběti a otázkách, na které sama neznám odpověď.
Jednoho večera jsem náhodou zjistila, že můj manžel tajně posílá peníze své bývalé ženě. To, co začalo jako obyčejná debata o rodinném rozpočtu, se změnilo v bolestivé odhalení lží a zrady. Musela jsem se rozhodnout, zda zachránit naši rodinu, nebo si uchovat vlastní důstojnost.
Jmenuji se Lucie a od svatby s Petrem se můj život změnil v každodenní boj o uznání v jeho rodině. Moje tchyně mě neustále kritizuje, že nejsem dost dobrá hospodyně, i když se snažím ze všech sil. Tento příběh je o tom, jaké to je cítit se cizí ve vlastním domově a kde leží hranice mezi pomocí a vměšováním do rodiny.
Všechno začalo, když jsem jednoho deštivého rána našla v poštovní schránce dopis od maminky, která mě před lety opustila. Musela jsem se postavit nejen jejímu zoufalému prosbě o pomoc, ale i dávným bolestem a rodinným tajemstvím, která jsme léta zametali pod koberec. Tahle cesta mě naučila, co znamená odpustit – nejen druhým, ale hlavně sobě.
Jmenuji se Petra a vždycky jsem toužila po velké rodině. Po narození naší třetí dcery se však všechno změnilo – manželství s Ivanem začalo praskat ve švech, finance nás dusily a já jsem se ocitla v pasti mezi mateřskou láskou a rozpadajícím se vztahem. Příběh o tom, jak se sny mohou proměnit v noční můru a jak těžké je najít sílu bojovat dál.
